Nejlepší den (čtvrtek 17. července 2003)

V osm se Luboš schoval do krytu u hnízda, a zatímco Jarda a Khalil zůstali poblíž, aby mu pomohli, pokud by se čápa přece jen povedlo chytit, odjel jsem s Nikolajem pátrat po dalších hnízdech. S jeho známým Vovkou Šamalkovem jsme jeli ke hnízdu, které prý bylo obsazené řadu let. Našli jsme ho ale opuštěné.

Před polednem jsme se vrátili k malyševskému hnízdu. Jarda a Khalil nikde. Ani Luboše jsme v krytu nenašli. Že by?

Druhý "letošní" čáp, velmi mohutný dospělý sameček, odlétá s vysílači na zádech.|foto: Jaroslav Šimek

Přijeli jsme na mýtinu. Luboš dokončoval nasazování "batůžku"!

"Je to největší samec, jakého jsme kdy chytili," povídá mi. "Tři celé šest kila!"

Sláva, máme tedy už dva čápy! Před dvěma dny bych nevěřil, že to najednou půjde tak hladce.

Tak, teď ještě najít třetí hnízdo. Nejen dnes s Nikolajem, ale už včera všichni společně jsme se snažili ho dopátrat. Pořád ještě je ve hře řada možností a docela nadějně to vypadá v Taradanovu. Máme tam známé, především Olega Zakourceva, kteří nám pomohli už loni (o Olegovi i dalších taradanovských si můžete přečíst v souhrnu o minulé expedici - viz níže - anebo v brožuře, která je tu ke stažení).

Včerejší setkání s Olegem bylo, řekněme, zvláštní. Už před Taradanovem jsme potkali jeho manželku, přivítala nás jako ztracené syny, a společně jsme pak jeli k jejich domu. Oleg vyšel přede dveře, levou tvář zalitou krví. Co se stalo?! Dělal něco doma a zranil se? Nebo ho někdo přepadl? Tady, kde se nezamyká a každý na každého vidí? Oleg je rozpačitý, zakrývá si ránu nad okem rukou, ale krev mu dál crčí po obličeji a odkapává mu na tričko a na zem. Postupně vychází najevo, že jeho mladší bratr se opil. Paní Zakourcevová strká Olega dovnitř, když k domu přichází čtyřicátník, který vypadá jako z komparsu nějakého hororu. Celý obličej má v krvi a na čele ránu, jako by dostal sekerou. Olegův bratr. Cpe se dovnitř, ale paní Zakourcevová na něj spustí tak, že se zarazí. To už přichází i stařík, který na něj začíná také hulákat. Má dát pokoj a jít se umýt. Olegův bratr zaváhal, ale vzápětí poslechl a stařík mu strčil hlavu pod pumpu, jako by to byl malý kluk, a dál mu dával co proto. Mám dojem, že ho tam i zpohlavkoval.

Bráchové se opili a poprali. Není žádná novinka, že se tu pije opravdu hodně a nejvíc tam, kde lidé nemají práci - což platí právě o Taradanovu. Půl litru padesátiprocentní samohonky přijde na třicet, pětatřicet rublů a tyhle peníze se asi vždycky nějak seženou.

Po rvačce si Olegův mladší bratr pod otcovým přísným dohledem smývá krev.|foto: Khalil Baalbaki

Oleg se ještě včera dal trochu dohromady a šel s námi hledat hnízdo. Nic jsme nenašli, ale přesto jsme se dnes vrátili. Vzápětí se začali scházet Olegovi sousedé. Jeden z nich nám tvrdil, že ví o hnízdě, které je na zemi. To je nepravděpodobné, ale ještě to prověříme. Tři kluci, kteří přijeli na koňském povozu, zas nedbale prohodili, že vědí o hnízdě kousek za vesnicí. Nejdřív jsme jim nevěnovali pozornost, ale pak jsme se začali vyptávat.

O půl hodiny později už jsme stáli pod obsazeným hnízdem! Ukázal nám ho jeden z kluků - Saša Lebeděv. Máme tedy třetí hnízdo i značnou naději, že brzo označíme třetího čápa. Byl to skvělý den.