Nedá se tu dýchat! To bylo hlavní motto ekologických protestů v Teplicích v roce 1989

Co vedlo k tomuto stavu?  „V období 50. a 60. let převažoval technooptimismus,“ říká historička Doubravka Olšáková. Víru v technologický pokrok ale nedoplňovala péče o krajinu, kde lidé žili. „Na přírodu se v 70. letech v Československu zapomnělo,“ dodává.

Čtěte také

Nic se neděje, říkali Sověti po havárii v Černobylu. Následky ozáření má dodnes asi sedm milionů Ukrajinců, Bělorusů i Rusů

Naopak, na Západě se od 70. let zájem o životní prostředí výrazně zvyšoval. Znečištěné životní prostředí se stalo výzvou odborníkům, veřejnosti i vládám k hledání úspor a ekologických řešení. Oproti tomu východní blok, zejména Československo, setrval v přezíravém postoji vůči ekologii a neochotě problémy řešit.

Nejhorší situace pak zřejmě nastala u černobylské katastrofy. Tady už byla situace prakticky neudržitelná. Informace se postupně začaly uvolňovat v Sovětském svazu, ale i jinde. V tom byla tragická nehoda přelomová.

Když jde o děti a o život

Důsledky jaderné havárie můžeme, podle Doubravky Olšákové, pozorovat u nás na dvou úrovních: „Informace o výbuchu se dostává k československým občanům skrze zahraniční vysílání Svobodné Evropy. To začíná plnit funkci, kterou by ve svobodné společnosti měli na starost experti ve spolupráci s politiky a nějakým integrovaným záchranným systémem.“

Čtěte také

Hnědé uhlí kopeme na severu Čech víc než 600 let. „Díry“ jsou to už opravdu impozantní

Tedy že by lidem říkali, jak se mají v ohrožení chovat. „A právě tady vidíme fenomén spolupráce expertů s disentem, který pak kooperoval se Svobodnou Evropu,“ dodává historička.

Právě díky této spolupráci se na Západ dostala také poměrně třaskavá zpráva o stavu životního prostředí v Československu, kterou v roce 1983 dostali za úkol vypracovat vědci z Ekologické sekce biologické společnosti. Pověřil je tehdejší ministerský předseda Lubomír Štrougal.

Vyzval je k velké otevřenosti v pojmenování skutečného stavu věcí, protože zpráva byla určená jen pro interní účely strany a vlády. Nikoli pro veřejnost. Jeden z autorů studie, ekolog Bedřich Moldan, říká: „Zprávu jsme uvedli větou, že v Československu je životní prostředí jedním z vůbec nejhorších na světě. Text pak také přebrala Charta 77, která ho vydala jako jeden ze svých dokumentů,“ dodává.

Čtěte také

Rok 1979: Uhelné prázdniny. Konec roku 1978 byl opravdu mrazivý

V 80. letech začaly spontánně vznikat nestátní organizace, které se otázkám životního prostředí věnovaly. Za všechny jmenujme Pražské matky, které zvolily takovou formu odporu, proti které se ani tehdejší režim nemohl dost dobře vymezit. Zasahovat proti maminkám, které si s miminky v kočárcích stěžují na znečištění pražského ovzduší, dost dobře nešlo.

„Věděly jsme, že komunistický režim ohrožuje vlastní obyvatelstvo tím, jak moc zanedbává stav životního prostředí,“ říká jedna ze zakladatelek hnutí Pražské matky Terezie Hradilková. „Tam, kde jde o děti a o život, tak jsou lidé ochotni udělat daleko víc, než když se jedná o možnosti cestování nebo výši platu.“

Jak vypadali protesty v severočeských Teplicích v roce 1989? A měl neutěšený stav životního prostředí vliv na pád režimu? Poslechněte si v pořadu Téma Plus.