Nečekaně úspěšné finále (pondělí 22. července 2002)
Je časné ráno. Jsme už v Novosibirsku a naše výprava se chýlí ke konci. K překvapení všech, kdo naše putování sledovali, i k překvapení nás samotných se nám nakonec podařilo dát "batůžky" třem čápům černým. Přesně, jak jsme si předsevzali :)
Nejprve kratičká retrospetiva:
Ve čtvrtek jsme na Sibiři, na jižním okraji Novosibirské oblasti v okrese Suzun, označili vysílači druhého čápa černého. Zde jsou videa:
 |  | Čáp je odchycen, František Pojer ho co nevidět spustí ze stromu | Formát: wmv (771 kB) |
| | Záběr z nasazování "batůžku" | Formát: wmv (823 kB) |
| | Čáp odlétá | Formát: wmv (1394 kB) |
A nyní o tom, co se událo v posledních třech dnech:
V pátek se zdálo, že druhý čáp bude i poslední. Rozhodli jsme se totiž nechat obě hnízda, kde už jsme čápy chytali, v klidu. To znamenalo najít třetí hnízdo - a v pátek rozhodně nic nenasvědčovalo tomu, že se nám to podaří.
Shodou okolností Franta a Khalil, kteří byli na nákupu v Ključikách, svezli dva "stopaře", manžele, kteří šli od své dcery z Bobrovky domů, do 35 kilometrů vzdáleného Taradanova. Zakourcevovi, jak se tito "stopaři" představili, nás posléze seznámili s jedním z taradanovských lovců - Valerkou.
"Jedno hnízdo je odtud asi pět kilometrů," řekl nám Valerka a začal popisovat hnízdo. Jeho popis nám ale na čápy moc neseděl...
V sobotu ráno se znovu objevil Nikolaj, hajný z Ključiků, který nám ukázal první dvě hnízda. Celý pátek lovil ryby; ještě před naším příjezdem je totiž slíbil na svatbu kamarádky jedné ze svých dcer. Vychrlil na nás kde všude se na čápy ptal. Nic jistého ale nevěděl.
Vyjeli jsme. Další hajný, křestním jménem také Nikolaj, se byl na "své" hnízdo podívat. Když jsme přijeli k němu domů, právě se od něj vrátil.
"Je opuštěné," pokrčil rameny.
Další naše zastávka byla u Olega Zakourceva, který přivedl Valerku. Pod Valerkovým vedením jsme skutečně dorazili ke hnízdu. Čapímu hnízdu. Byla na něm vidět bílá pírka, ale jinak bylo prázdné.
"Mláďata nejspíš vybrala kuna..." konstatoval Franta.
Nějakou dobu jme pátrali po lese, ale nikam to nevedlo. Poslední naději pro nás představoval rybář, žijící o několik kilometrů dál v zemljance u Obu. Nikolaj se o něm zmiňoval už ráno.
![Ob. Ne "ten", ale "ta" Ob. "Je pro nás jako matka, jako žena," říká Nikolaj.](https://vltava.rozhlas.cz/sites/default/files/styles/lightbox/public/images/00079071.jpeg?itok=LFx5M8tc "Ob. Ne "ten", ale "ta" Ob. "Je pro nás jako matka, jako žena, " říká Nikolaj. | foto: Khalil Baalbaki")
"Černé orly tu vídám," řekl rybář. "Létají tady, ale o hnízdě nevím. Proč bych ho měl hledat?"
"Zkusíme se tu rozhlédnout," rozhodl Nikolaj.
Uplynulo půl hodiny, pak hodina. Najednou se z vysílačky ozval Franta:
"Našli! Našli! Našli!"
Oleg našel obsazené hnízdo se třemi mláďaty a včera ráno už nad Ob vyletěl třetí čáp s "batůžkem".
PS: O Olegovi a zejména Nikolajovi, kterému Khalil začal říkat Krokodýl Dundee, napíšu víc až se vrátíme. Do Prahy bychom měli přiletět ve středu v půl deváté ráno.