Náboženké trendy v komunistické Číně

Jak je to v Číně s náboženstvím? To je otázka, která zajímala časopis Economist. Ten totiž na svých internetových stránkách má článek o tom, že komunisté v Pekingu přehodnocují Marxova slova o tom, že náboženství je opium lidstva. Docházejí prý k závěru, že nakonec náboženství nemusí být zase až tak špatné. Název článku zní: "Když je náboženství neškodné".

Připojena je tabulka, jež ukazuje, kolik lidí se přibližně hlásí k jakému vyznání, kolik má dané náboženství duchovních a kolik má kostelů nebo chrámů. Na prvním místě jsou buddhisté se 100 milióny věřících, 200 000 duchovních a 20 000 chrámy. Další v pořadí je islám, ke kterému se hlásí 20 miliónů obyvatel, duchovních je 40 000 a mešit nebo shromažďovacích místností je 30 000.

Kolik lidí se hlásí k původně čínskému náboženství - taoismu - není jasné. Počet duchovních tohoto náboženství je ale 25 000 a taoistických chrámů je 1500. A potom následují křesťané, přičemž katolíci a protestanti jsou v Číně oficiálně chápáni jako dvě různá náboženství. Počet protestantů se odhaduje na 16 miliónů, počet jejich duchovních je 18 000 a počet kostelů 55 000. Katolíků je zhruba 5 miliónů, mají 4000 duchovních a kostelů 4600.

Tolik tedy oficiální úřední statistika. Článek ovšem začíná heslem z jakési střední školy ve vesnici na čínském venkově: "Rozvíjet ducha draka, nastolit kulturu draka". Drak je samozřejmě synonymem samotné Číny, ale v dané provincii existuje i konotace na takzvaného "černého draka", což je místní božstvo. A škola, na níž visí citovaný slogan, by vůbec neexistovala, nebýt dotací z chrámu černého draka, nacházejícího se za vsí.

Mnoho místních vlád na čínském venkově je po uši v dluzích. Nepomohly ani daňové úpravy centrální správy, jež měly ulehčit život rolníků. Peníze na zdravotnictví a školství prostě chybí. Takže je pro místní šéfy obyčejně dobrou zprávou, když se chce někdo podílet na financování těchto služeb - i kdyby to měl být "černý drak", jehož 500 let starý chrám zdemolovali maoisté během kulturní revoluce.

Příklad je přitom typický pro dnešní Čínu, kde se šíří náboženské nebo kvazi-náboženské aktivity, a to i přes občasné persekuce ze strany režimu. Tato hnutí na mnoha místech doslova transformují sociální a politický obraz venkova. Náboženství přitahuje také velkou pozornost ve městech, jež byla tradičně baštou ateistické ideologie.

Týká se to často tradičních náboženství, pro která je typickým uctívání předků. Týká se to ale také buddhismu, taoismu nebo islámu - tam, kde žijí muslimské menšiny. Nejvíc je to ovšem typické pro křesťanství, jež zapustilo silné kořeny v poměrně krátkých dějinách své přítomnosti v říši středu. Komunistická strana se tedy tváří v tvář vlastnímu odpisu snaží přehodnotit svůj postoj k náboženství. A dochází k závěru, že může být vlastně využito v její prospěch.

Chrám černého draka dal obnovit - s požehnáním místního stranického šéfa - vůdce jednoho ze zdejších klanů Wang Ke-huan. Učinil to deset let po Maově smrti. Potom se stal jedním z nejbohatších lidí v oblasti, díky obchodům se vším možným. Černý drak byl v celém kraji božstvem, ke kterému se rolníci utíkali s prosbami o déšť, který je zde - 600 km od Pekingu - vzácný. Po obnově chrámu sem přichází mnoho lidí - a utrácí zde svoje peníze.

Wang ovšem popírá, že jeho motivy byly komerční. V betonové místnosti, kterou nazývá jako "kancelář", popisuje, jak ty, kdo v 60. letech chrám demolovali, stihl jednoho po druhém tragický osud. Je přesvědčen o tom, že se jim drak pomstil. Muž, který srazil hlavu soše draka, přišel například o život tak, že v továrně, kde pracoval, vybuchl bojler a smrtelně zasáhl jeho hlavu. Jiný vykrvácel, když se nešťastně sekl sekerou do nohy.

Těžký osud postihl i jejich potomky. A Wang je skálopevně přesvědčen, že černý drak ukázal svoji sílu. V chrámě není žádná kněžská služba. Lidé sem sami přicházejí, většinou ve víře, že černý drak jim pomůže osvětlit jejich budoucnost. Často chtějí vědět, zda se podaří ten který obchod nebo jak dopadne nějaké konkrétní manželství.

Komunistická strana oficiálně nadále považuje lidové náboženství za pověrčivost, jejíž veřejné praktikování je zakázané. Chrám černého draka ovšem vytvořil oficiální vztahy se státem sponzorovanou taoistickou společností, což mu dává jistou legitimitu. Ačkoliv má tedy Čína ještě daleko ke svobodě vyznání, atmosféra se pozvolna mění.

Podle oficiálních čísel se k nějakému náboženství hlásí v říši středu desetina obyvatel. Podle expertů to ale vůbec neodpovídá realitě. Skutečné počty budou daleko vyšší. Protestanté mají například mnoho věřících, kteří se scházejí po domech a v žádných statistikách nevystupují, neboť stát taková hnutí tvrdě potírá v obavách z toho, že by mohla představovat ohrožení moci.

Debata ale probíhá v samotné komunistické straně. Někteří její představitelé si uvědomují, že oficiální ideologie příliš velkou přitažlivostí nedisponuje. A když se lidé obracejí k jiným vírám, bude - podle nich - lepší zalíbit se jim podporou těchto náboženství, nežli jejich víru potírat. Před časem (v roce 2001) se dokonce objevil článek, který vyvolal velkou pozornost.

Autorem byl Pan Ji, který se zabývá hospodářskými reformami na státním úřadě pro ochranu životního prostředí. Otevřeně napsal, že tradiční pohled strany na náboženství je chybou. Marx sice označil náboženství jako opium lidstva, tím ale prý vůbec neřekl, že je špatné. V socialistické společnosti může prostě víra existovat stejně dobře jako ve společnosti kapitalistické.

Navíc, jak tvrdil Pan Ji, klasické čínské směry, jako je taoismus nebo buddhismus, pomohly kdysi udržet sociální soudržnost úspěšným dynastiím. A není třeba nijak zdůrazňovat, že obavou č.1 dnešních komunistů v Číně je právě nestabilita v jakékoliv podobě. Zmíněný článek vyvolal kritiku konzervativních kruhů, jež nadále věří, že v socialistické společnosti náboženství odumře. Samotná strana se ale začala posouvat k větší otevřenosti.

Jedním z čínských trendů poslední doby je rostoucí vliv místních klanů. A je paradoxem, že tento jev napomohl v některých oblastech šíření křesťanství. Špatný stav zdravotnictví se stal zase důvodem, proč katolické jeptišky mohly otevřít 140 km od Pekingu tříposchoďovou kliniku, kde se léčí nemocní za pětinové ceny. Čínští představitelé nabádají občany, aby se učili od Hongkongu, kde mnoho škol a nemocnic financují náboženské organizace.

Když anglikánský arcibiskup Rowan Williams navštívil v říjnu Čínu, vyšel v Timesech článek, ve kterém zdůrazňoval, že čínská občanská společnost nyní potřebuje náboženství a dobrovolníky s vnitřní motivací. Rostoucí počet křesťanů v zemi označil dokonce slovem "exploze". Nástup papeže Benedikta XVI. vede Peking ke vstřícnějšímu vztahu k Vatikánu. Jeho předchůdce, Jana Pavla II. totiž vnímala strana jako příliš protikomunistického.

Strana ovšem ví, že mnozí její členové praktikují náboženství, i když je to oficiálně nadále nepřípustné. Například tvrdě potírané hnutí Falun Gong tvrdilo, že má mnoho přívrženců mezi straníky. Mimochodem, i na růst popularity tohoto hnutí měl v 90. letech vliv neutěšený stav čínského zdravotnictví. Lidem imponovalo tvrzení, že člověk se může uzdravit - nebo si zachovat zdraví - bez použití léků. Ty se totiž prodávaly stále dráž.

Na venkově je běžné, že se členové komunistické strany účastní náboženských obřadů. Wang Ke-huan, který obnovil chrám černého draka, není komunistou. Ale v sousedních vesnicích není podobný jev ničím mimořádným. Pokud by tedy strana požadovala po svých členech ateismus, pak definitivně prohrává na body.

Jedním z důvodů, proč dává stát větší prostor náboženstvím v oblasti školství, je také to, že snaha indoktrinovat mladou generaci komunistickou ideologií vede ke stále hlubší frustraci. Do školy černého draka přichází například mnoho dětí z města, což je nezvyklý trend.

Má ale jednoduché vysvětlení: poplatky jsou zde poloviční v porovnání se státními školami. V takovém případě se dá samozřejmě očekávat, že popularita černého draka, stejně jako jiných duchovních "šelem" bude v nadále komunistické Číně jenom růst - uzavírá s mírnou ironií časopis Economist.

Tento příspěvek byl převzat z pořadu Svět viděný internetem, který vysílá Český rozhlas 6 každý den od 19 hodin a 10 minut.