Na podzim jich bude víc (úterý 22. července 2003)
Dnes ráno jsme po polní cestě pěšky vyrazili ke 12 kilometrů vzdálenému jezeru Klygino. Dosud jsme po této trase projížděli autem, ale i při pěším pochodu jsme viděli jen tak málo ptáků, že bychom je bezmála sečetli na prstech našich rukou...
Místa, na kterých již druhý týden pobýváme, jsou více než 4000 km vzdálená od České republiky. Kdyby byla jakýmkoliv jiným směrem než východním, druhová skladba místní avifauny by byla zásadně odlišná. V případě jižní části západní Sibiře tomu tak ale není. Více než 80 % druhů ptáků, které jsme tu doposud zastihli, je možné potkat i v našich krajích. V Ključikách i okolních vesnicích poletují vlaštovky obecné, na prašných cestách se popelí vrabci domácí i polní, na zahradách se ráno ozývají sýkory koňadry, v březových hájích potkáváme pěnkavy obecné a žluvy hajní a v písčitých březích Obu hnízdí kolonie břehulí říčních. Pomyslnou zoogeografickou hranicí mezi evropskou faunou a faunou východní Sibiře je totiž až Jenisej, který je odtud ještě 800 km dále na východ.
Přestože je zde druhová skladba ptáků do značné míry obdobná jako u nás, neznamená to, že by zde nebyla řada rozdílů. Prvním a nejspíš i nejnápadnějším z nich je početnost, a to jak ve smyslu počtu přítomných druhů, tak počtu konkrétních jedinců. Doposud jsme zaznamenali výskyt rovných devadesáti druhů ptáků, řadu z nich jsme přitom během celého pobytu viděli pouze jednou nebo dvakrát.
Snad jedinými hojnějšími ptáky jsou téměř všudypřítomné lindušky lesní, luňáci hnědí, které je zde vidět doopravdy téměř všude od Ključiků až po Ob, havrani polní, jejichž několikatisícové nocoviště je přímo ve vesnici, vrány, a v lese sýkory lužní. Ať již borový nebo březový les působí ve srovnání s českými lesy velice zvláštním dojmem - po chvíli si uvědomíme, že nezvyklá nejsou jenom mračna komárů - nezvyklé je zvláště za bezvětří nápadné ticho, které jen občas přeruší charakteristický hlas smíšeného hejnka sýkor lužních, koňader a brhlíků, stejné jako v zimním zasněženém lese v Čechách. Nízká početnost ptáků je nápadná i na otevřených plochách, ať již na polích, loukách nebo plochách stepního charakteru. Velice překvapivá je absence jakýchkoliv skřivanovitých ptáků, rozsáhlé plochy oživuje jen občasné volání křepelky, značně rozptýleně konipasi luční a překvapivě opět lindušky lesní, které jsou zde ale již v pohnízdních hejnkách složených převážně z mladých ptáků. Hnízdění většiny ptáků je zde v poslední dekádě července - kromě posledních konipasů, lindušek či břehulí - již u konce. Zároveň ale ještě nenastala doba podzimního tahu, kdy zdejší krajinu podle Nikolaje oživí stovky a stovky ptáků protahujících podél Obu ze svých severských hnízdišť na jih.
