Muslimové a křesťané v Dánsku
Začínají se naplňovat katastrofické scénáře o střetu civilizací? Tuhle otázku si klade málem celý svět poté, co několik nevinně vypadajících obrázků proroka Mohameda rozpoutalo nevídanou bouři. V jejím epicentru se ocitlo Dánsko, země, která měla odjakživa velmi liberální "nálepku". Jak moc se tento obrázek ve světle aféry s karikaturami mění, po tom pátral v Kodani Jiří Hošek.
Vcházím v centru Kodaně do nepříliš vábně vypadajícího dvora jednoho z domů a u dveří mačkám zvonek se zkratkou IKS. "Všechny organizace a sdružení, které ve svém názvu mají slovíčko "islám", jsou zvlášť teď a priori podezřelé," říká mi na uvítanou a na vysvětlenou šéfka Islámsko-křesťanského studijního centra Lissi Rasmussenová. Vytáhlá Dánka je evangelickou pastorkou a už pětadvacet let se snaží pomáhat s integrací etnických a náboženských menšin do dánské společnosti.
"Věříme, že jedině osobní setkání může změnit negativní přístup a předsudky mezi Dány a jinými etniky, které si místní lidé vybudovali prostřednictvím médií. Nestačí, když se o těchto problémech mluví. Nestačí, když uspořádám přednášku, kde nabádám k toleranci, protože lidé pak přijdou domů, zapnou televizi a zase tam vidí spoustu negativních věcí o muslimech," viní doktorka teologie a jediná placená pracovnice centra sdělovací prostředky. Současná dánská vláda Lissinu filosofii nesdílí, a tak středisku zastavila finanční podporu.
Do místnosti po chvilce vchází snědý chlapík, o kterém mi Lissi předem říkala. "Ty jsi Naweed z Pákistánu, že ano," navazuji kontakt. "Naweed jsem, ale jsem Dán - moji rodiče shodou okolností pocházejí z Pákistánu," dostává se mi odpovědi. V tomhle nešťastném, krátkém dialogu tkví podstata bariéry mezi tzv. etnickými Dány a Dány, kteří, řekněme, tak úplně "dánsky" nevypadají. Lissi je toho názoru, že k tomu přispívají i vrcholní politici. "Předseda vlády přece musí být předsedou vlády i pro dánské muslimy. Pan Rasmussen ale používá neustále označení "my" a "vy" a nabádá je k dodržování zákonů a hodnot, jako by přijeli teprve včera. Většina z nich se tu ale přece narodila, jsou to Dánové, cítí se jako Dánové, ale zároveň vědí, že je společnost nepřijala..."
Aby se pochopení mezi oběma skupinami prohloubilo, o to se snaží unikátní program, který je hlavní aktivitou Islámsko-křesťanského centra. Jeho koordinátorem je právě Naweed, příjmením Baig, který mi zapáleně popisuje, kterak skupina osmnácti proškolených dobrovolníků z řad křesťanů i muslimů navštěvuje pravidelně největší kodaňskou nemocnici. V ní se snaží vyvracet nejrůznější předsudky a mýty, ale v první řadě pomáhat. "Vysvětlujeme třeba dánským sestřičkám i pacientům, že v některých kulturách a náboženstvích je normální, když nemocného přichází denně navštívit dvacet lidí. Pacientům nabízíme i psychologickou pomoc. K dispozici jsme 24 hodin denně. Když třeba v nemocnici zemře muslim, poskytneme pozůstalým jednak morální podporu, ale pomůžeme jim třeba i se zařizováním pohřbu," vysvětluje Naweed.
Vinu za pokračující spor kolem karikatur, ke kterému se pochopitelně stočil náš rozhovor, mají podle něj obě strany konfliktu. "Nikdo nenabízí žádné vize, jen jeden druhého odsuzujeme. Jedna strana říká: "Požadujeme jasnou omluvu!" Druhá strana odpovídá: "My se nikdy neomluvíme." Když budu mluvit jen o Dánsku, není tu žádná harmonie, žádná národní jednota." To Lissi vidí prvotní příčinu nejnovějšího střetu, jehož zápalnou šňůru zažehl deník Jyllands-Posten, někde jinde. Viníkem je podle ní západní konzumní společnost ovládaná Spojenými státy.
"Lidé v muslimských zemích nemají zbraň nebo mikrofon k vyjádření zlosti, k popsání toho, co se u nich děje, tak tenhle vztek ventilují násilím nebo přímo terorismem. Z téhle šlamastyky neexistuje jednoduchá cesta. Západ si musí uvědomit, že se mu nepodařilo vybudovat demokracii na globální úrovni," myslí si pastorka, která má za sebou čerstvou zkušenost se zvýšenou agresivitou v dánské společnosti. Na kázání totiž Lissi odmítla všechny muslimy paušálně odsoudit, a to přítomné, hlavně postarší Dány, naštvalo. "Málem jsem se cítila fyzicky v nebezpečí. Lidé vyhrožovali nejen mně, ale i dalšímu pastorovi, až jsme jim museli připomenout, že jsou v domě Božím."
