Mionší - národní přírodní rezervace
Prales Mionší patří k nejznámějším rezervacím v Moravskoslezských Beskydech a svou rozlohou náleží k největším pralesům v České republice. Nachází se na hřebeni a přilehlých příkrých svazích vrcholů Úplaz (949,6 m n.m.) a Velká Polana (893 m n.m.).
Rezervace leží v nadmořské výšce 720 až 950 m, asi 9 km jihozápadně od Jablunkova mezi obcemi Dolní a Horní Lomná. Rezervace byla zřízena již v roce 1954 na výměře 169,70 ha. Představuje největší komplex přírodě blízkých jedlobukových porostů karpatského typu s javorem klenem a smrkem v České republice, doprovázený mozaikou drobných zbytků lesních luk a pastvin (polan), pramenisky a skalkami, s bohatou faunou a flórou.
Geologické podloží tvoří silně denudovaný horský reliéf na paleogenním beskydském flyši. Prudké svahy Úplazu a Velké Polany jsou intenzivně fluviálně modelovány, především východní svah je rozbrázděn zdrojnicemi a levými přítoky potoka Mionší. Podmáčené plochy jsou pravděpodobně pozůstatky sesuvů. Ve vyšších polohách svahů se nacházejí kamenité sutě, níže pak svahoviny.
Hlavními dřevinami zdejších květnatých bučin jsou buk lesní (Fagus sylvatica) a jedle bělokorá (Abies alba). Hojný je též javor klen (Acer pseudoplatanus), často s typicky utvářenou šupinovitou borkou. V nejvyšších polohách rezervace je přirozenou součástí porostu smrk (Picea abies), na vlhčích místech jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), ojediněle javor mléč (Acer platanoides), jilm horský (Ulmus glabra) a třešeň ptačí (Cerasus avium). Místy je vyvinuto bohaté keřové patro, které tvoří například bez červený (Sambucus racemosa), lýkovec jedovatý (Daphne mezereum), meruzalka alpská (Ribes alpinum) aj.
V bylinném patře roste např. kyčelnice devítilistá (Dentaria enneaphyllos) a kyčelnice cibulkonosná (Dentaria bulbifera), lilie zlatohlavá (Lilium martagon), měsíčnice vytrvalá (Lunaria rediviva), netýkavka nedůtklivá (Impatiens noli-tangere), samorostlík klasnatý (Actaea spicata), sněženka podsněžník (Galanthus nivalis), udatna lesní (Aruncus vulgaris), žindava evropská (Sanicula europaea). Typickými karpatskými prvky jsou šalvěj lepkavá (Salvia glutinosa), kyčelnice žláznatá (Dentaria glandulosa) a krtičník žláznatý (Scrophularia scopolii). Na horských loukách (polanách) rostou zvláště chráněné druhy, např. mečík střechovitý (Gladiolus imbricatus), prstnatec Fuchsův (Dactylorhiza fuchsii subsp. fuchsii), prstnatec bezový (Dactylorhiza sambucina), hlavinka horská (Traunsteinera globosa) a některé další.
Prales Mionší je bohatou mykologickou lokalitou, jednou z nejvýznamnějších v České republice. Pro růst hub je nenahraditelná druhová a prostorová diverzifikace ekosystémů. Na jednotlivé druhy dřevin jsou v určitém vývojovém stupni vázány specifické druhy dřevokazných hub, které jsou nejcennější složkou mykoflóry. Byl odsud popsán vzácný choroš ohňovec Pouzarův (Phellinis pouzarii) a outkovka beskydská (Antrodiella beschidica). Z dalších chráněných druhů zde rostou bolinka černohnědá (Camarops tubulina) a mozkovka rosolovitá (Ascotremella faginea). K velmi vzácným druhům patří např. penízečka liláková (Baeospora myriadophylla)a šupinovka ježatá (Pholiota squarrosoides), na odumřelých jedlích lze na podzim nalézt typický korálovec jedlový (Hericium flagellum).
Místní fauna je reprezentována především horskými druhy a je velmi zajímavá. Na určité druhy hub jsou vázány často velmi vzácné druhy hmyzu, např. drabčíci Phyllodrepoidea crenata na korálovci jedlovém nebo Phyllodrepa puberula na choroši Tyromyces stipticus. Z motýlů se vyskytují vzácné druhy molů, např. Scardia boletella, který se se vyvíjejí v trouchnivém dřevě buků a na nich rostoucích troudnatcích kopytovitých. V České republice je znám pouze z pralesa Mionší a Novohradských hor. Jinými významnými druhy motýlů jsou hřbetozubec tmavoúhlý (Drymonia obliterata), bourovec Cosmotriche lunigera, píďalky šedokřídlec jeřábový (Venusia cambrica), Fagivorina arenaria, z brouků byli zjištěni např. střevlík nepravidelný (Carabus irregularis), na prameniště vázané vzácné druhy střevlíků. Z měkkýšů zde bylo nalezeno přes 60 druhů, např. vřetenatka hrubá (Vestia gulo), typický karpatský druh, který zde dosahuje západní hranice rozšíření, vřetenatka šedavá (Bulgarica cana), pralesní řasnatka žebernatá (Macrogastra latestriata), endemická vřetenatka Ranojevičova moravská (Vestia ranojevici moravica) aj.
Obojživelníci jsou tu zastoupení mlokem skvrnitým (Salamandra salamandra), čolkem horským (Triturus alpestris) a skokanem hnědým (Rana temporaria), z plazů se vyskytuje dnes již vzácná zmije obecná (Vipera berus). Na pralesovitý porost s doupnými stromy je vázána řada druhů ptáků, hnízdí zde např. kriticky ohrožený druh fauny ČR puštík bělavý (Strix uralensis), silně ohrožený datlík tříprstý (Picoides tridactylus), strakapoud bělohřbetý (Dendrocopos leucotos), kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum), sýc rousný (Aegolius funereus), holub doupňák (Columba oenas), jeřábek lesní (Bonasa bonasia), kos horský (Turdus torquatus), lejsek malý (Ficedula parva), včelojed lesní (Pernis apivorus) a čáp černý (Ciconia nigra). Do padesátých let 20. stol. se zde vyskytoval i tetřev hlušec (Tetrao urogalus).
Z menších savců byl mimo běžné druhy zjištěn chladnomilný rejsek horský (Sorex alpinus), který je považován za glaciální relikt. Díky zachovalosti prostředí, rozloze, klidu a návaznosti na slovenská pohoří je území přitažlivé i pro velké šelmy jako jsou rys ostrovid (Lynx lynx), medvěd hnědý (Ursus arctos) a vlk (Canis lupus).
Již od 17. století byly lesní porosty ponechávány bez pěstebních zásahů s ohledem na nerušený úkryt zvěře, hlavně jelení, srnčí a tetřevů. V druhé polovině 18. století, při začínajícím cílevědomém lesním hospodaření, byly těšínskou komorou ohraničeny lesy určené k produkci dříví, ve kterých se nesmělo pást. Do těchto lesů byla pojata také trať Mionší a s ní sousedící trať Úplaz. Od 16. století do poloviny 18. století byla největší z polan, Velká Polana, využívána k salašnictví. Po zákazu pastvy (konec 19. století) se polany pouze kosily a od 70. let 20. stol. se tyto plochy vyvíjely většinou bez zásahů. Teprve od roku 1995 se začaly vybrané plochy znovu kosit. Současná péče se soustřeďuje na záchranu a posílení silně ohrožené původní populace jedle bělokoré. Pro svoje významné hodnoty je prales Mionší předmětem zkoumání mnoha vědeckých institucí.
V minulosti bylo možné navštívit prales Mionší s průvodcem po zřízené naučné stezce. Těmito návštěvami však prales značně utrpěl, a tak od 1. ledna 1989 byla tato stezka z důvodu zachování nerušeného přírodního prostředí pro rozmnožování a úkryt řady vzácných druhů živočichů pro veřejnost uzavřena. V roce 2005 zřídila Správa CHKO Beskydy novou okružní naučnou stezku (NS Mionší) s devíti zastávkami, celkovou délkou 7 km a převýšením 330 m. Tato nová naučná stezka však neprochází přes NPR, pouze na krátkém úseku vede ochranným pásmem podél hranice rezervace. Otevřena je sezónně, od 1. června do 15. září. Vstup do NPR Mionší je i nadále přísně zakázán.
NPR Mionší má významné postavení v územním systému ekologické stability, v rámci kterého byla již v minulosti zařazena do evropské sítě území zvláštního zájmu ochrany přírody Smaragd a do programu CORINE - biotopy. Nachází se na území, které bylo navrženo jako evropsky významná lokalita Beskydy. Rezervace je také součástí Ptačí oblasti Beskydy.
Článek upraven podle textu na webových stranách Chráněná území Zlínského kraje.