Migrace černých čápů z Mongolska (7. prosince 2005)
Tuja jako poslední z našich asijských čápů dorazila na konci listopadu do svého zimoviště na pomezí Myanmaru a Indie. Opět tak potvrdila extrémně vysokou věrnost čápů černých ke svému vzdálenému zimovišti, kterou jsme poprvé pozorovali u Kristýny a Zuzany v zimě 1995/6 a 1996/7. Oproti ostatním mongolským čápům byla Tuja poněkud pomalejší (o 6 týdnů po Erdenetovi, o měsíc později než Marko a o 3 týdny než Kublaj). Celkově pomalejší tempo je pro Tuju typické a odpovídalo průběhu migrace z minulého roku, kdy na zimovišti byla pouze asi jen o 4 dny dříve.
Tujina cesta celkem věrně kopírovala tah z minulého roku. Tam, kde se čáry na mapě rozcházejí, je to spíše tím, že při opakovaném tahu pracuje její satelitní vysílač po téměř roce a půl výborné služby již jen s posledními zbytky energie baterie (z toho plyne poněkud horší kvalita lokací) a cyklus vysílání byl již předem nastaven s dlouhými pauzami (opakuje se po 3 dnech bez 2 hodin). Tujina druhá cesta je velmi milé a celkem nečekané překvapení. S jen mírnou nadsázkou by se chtělo říci: Ještě že jsme ji v létě v Mongolsku u hnízda díky její extrémní ostražitosti nechytili a nesundali její vysílač! Ukázala nám absolutní věrnost k hnízdišti i zimovišti vzdáleným vzdušnou čarou téměř přesně 3000 km. Takováto opakovaná data jsou stále velmi cenná.
Srovnání migrace mongolských čápů
O rychlosti podzimní migrace rozhoduje především délka tahových zastávek. Vlastní přímá vzdálenost není u mongolských čápů příliš velká: Marko uletěl jen málo přes 2000 km, nejdelší je přímá vzdálenost Tujina zimoviště - asi 3000 km. Vlastní přeletové trasy jsou samozřejmě delší, ale jen u nejdelší (Erdeneta) je délka tahu (hodnocená jako optimální spojnice hlavních letových bodů) přibližně 3,5 tisíce km. Proto probíhá vlastní migrace u těchto čápů velmi rychle, v průměru i se zastávkami jen o něco více jak jeden měsíc. Průměrná rychlost se přibližně pohybuje mezi 100-250 km za letový den (vzhledem k interpretačním problémům a dlouhým časům OFF byly odpočítány pouze zastávky delší než 3 dny).
Načasování podzimní migrace sledovaných čápů. Po oba roky vylétala Tuja nejpozději a její cesta trvala nejdéle. Nejkratší dobu letěl Erdenet, přitom jeho cesta byla nejdelší. (Bleděmodrá naznačuje další možné dny, kdy byl odlet a přílet nejasný).
Tahové zastávky
Čingis a Tuja ukázali významná místa na trase v zemědělských oblastech u řeky Chuang Ho, které patrně reprezentují vhodné prostředí i pro další tažné ptáky k doplnění energie.
Za tahu používají ptáci známé zastávky podle momentální kondice. Přibližně 14denní zastávka Tuji v r. 2005 u řeky Chuang Ho proběhla na místech jí dobře známých z r. 2004. Po řece se pak posunula o dalších 690 km jihozápadně, zde však byla již zastávka kratší, a následně zcela minula loňskou zastávku dalších 540 km jižněji.
Tahové dálnice
Zobrazení všech zjištěných tahových tras ukazuje zřetelné "zaškrcení" při přeletu komplexu S-J horských hřebenů s řekou Mekong. Tuto cestu používají nejen čápi z různých hnízdišť v Mongolsku, ale podle našich zkušeností reprezentuje jistě i důležitou, dosud méně známou tahovou "dálnici", kterou využívají i další ptačí druhy, a nemusí jít pouze o druhy vázané na vodní prostředí. Patrně je zde geomorfologickými a možná i meteorologickými podmínkami vytvořen vhodný letový koridor při cestě na J a JZ (obdobně jako na "druhé straně Himálaje" vede cesta přes Hindúkuš okolím Kábulu).
Oblet vyšších hor (ležících na západ) přes tato místa je patrně vhodným kompromisem, přestože cesta obloukem je delší. Tato tahová cesta může být významná v době diskusí o šíření ptačí chřipky. (Přestože tudy jistě prolétají ptáci i z nedalekého okolí prvního největšího přírodního ohniska na jezeře Quinghai - vzdáleného méně jak 400 km, doposud nejsou známa žádná další ohniska v Barmě či Bangladéši, patrně vedle Číny potenciálně nejvíce ohroženém státě s rozsáhlými chovy kuřat.)
Zimoviště
Od první poloviny listopadu zůstávali všichni tři noví mongolští čápi trvale na místech, která již můžeme s velkou pravděpodobností označit za jejich trvalá zimoviště: Erdenet v indickém Biharu, Marko u Brahmaputry v Assamu a Kublaj jen o něco jižněji v malém indickém státě Meghalaya na ubočí hor Khasi, které patří k nejdeštivějším místům na světě - souhrn ročních srážek zde průměrně přesahuje vrstvu silnou 11 m s maximem kolem 20 000 mm/rok. (Pro srovnání - u nás je to v průměru téměř 20x méně.)
Závěr
Sledování čápů z Mongolska ukázalo méně známý tahový koridor, který vede obloukem přes jihočínské hory a řeku Mekong. Spolu s trasou preferovanou ptáky od sibiřské řeky Ob (ale jistě i z velkého území západní Sibiře) vyklenutou opačným obloukem okolo komplexu Himálaje a souvisejících velehor jsou tak zdokumentovány hlavní obletové tahové cesty pro ptačí druhy, které se vyhýbají přímému přeletu vysokohorských hřebenů této oblasti. Tujina druhá podzimní migrace opět potvrdila věrnost černých čápů ke svému zimovišti. (Zatím se nám to podařilo opakovaně u Kristýny 1995-1998, Zuzany 1995-1996 a Altynaj 2002-2004.)