Mezi Pulary (15.40N 12.91W, úterý 21. prosince 1999, večer)
Pokračovali jsme ve sledování černých čápů. Jak jinak. Nejsme tu ovšem jenom kvůli nim, ale také proto, abychom se dozvěděli něco o životě zdejších obyvatel.
Podobně jako Tembel, i vesnice v okolí našeho nynějšího tábora jsou téměř výhradně obydleny příslušníky černošského kmene Pular (Fula, Peul)." Máme dojem, že podobně jako na ostatní černochy se na ně "praví Mauritánci" dívají skrz prsty. Oproti době před deseti lety je to ale neuvěřitelný pokrok: tehdy docházelo k násilnému vysidlování černochů do Senegalu a Mali (a naopak Maurů ze Senegalu do Mauritánie). Pularové se živí jak pěstováním kukuřice a sorgha (a daších plodin), tak pastevectvím. Pokud žijí u řeky, věnují se pochopitelně i lovu ryb. Po záplavách je prý letos, díky Bohu, ryb víc než dost.
V Tembelu vedl Khalil dlouhý rozhovor s jeho starostou Hárúnem Ndayem. Zde je jeho stručný obsah:
Hárúnovi je 34 let a funkci starosty zdědil už před šesti lety po svém otci. Obnáší to především jednání s úřady. Třeba i se sousedním starostou jako předevčírem - sousední ves zadržela dobytek jednoho z obyvatel Tembelu, prý kvůli škodě způsobené na poli.
Hárún má dvě ženy a čtyři děti, ale kdyby měl dost peněz, pořídil by si čtyři ženy a dvacet dětí. Sám Hárún "do školy nikdy nechodil, ale četl korán". Dvě z jeho dětí ještě nedorostly do školního věku. Nejstarší dcera je naopak na školní výuku moc stará (v Tembelu byla škola zřízena teprve před dvěma lety), a tak do školy chodí jen starší syn. Hárún věří, že ho jednou pošle na univerzitu. Je přesvědčen, že "i kdyby se stal ministrem, do Tembelu se jednou vrátí".