Marie Nováková: O Smolíčkovi

23. duben 2024

Smolíček byl malý pacholíček a býval u jednoho jelena se zlatými parohy. Jelen chodil každý pátek na pastvu až večer. Domů se vracíval před půlnocí, většinou v dobré náladě. Smolíček pacholíček si mezi tím hrál a nic si z toho nedělal.

Když ale přišel podzim, začínalo se stmívat příliš brzy a jelen navíc přicházel s polámaným parožím a v mrzuté náladě. A Smolíček si nedokázal hrát, protože se celý večer strachoval, aby se jelenovi něco nestalo. Srdíčko mu bušilo, koukal z okna do černočerné tmy a napjatě poslouchal každý šustot v naději, že už se jelen vrací.

Čtěte také

Jelen o jeho strachu nic nevěděl. A Smolíček by se mu se svou starostí nikdy nesvěřil. Tušil, že jelena táhne večer na palouk mezi ostatní paroháče cosi silnějšího, a že i kdyby chtěl, doma zůstat nemůže. Jelen nebyl hloupé zvíře, měl Smolíčka rád, a tak si jednoho večera všiml, že se pacholíčkovi lesknou v koutcích očí slzy, a že se s ním nerad loučí.

Poradil mu, aby si pustil rádio. Věděl, že poslech lidského hlasu může chlapečkovi pomoci rozptýlit pocit samoty a opuštěnosti. Políbil měkkou tlamou pacholíčka na čelo a šel, kam ho příroda volala.

Čtěte také

Smolíček jelena poslechl. A z rádia, ach ouvej, z rádia na něj hartusili muži a ženy, že rodinu tvoří tatínek, maminka a děti a jakákoli jiná forma soužití je proti přírodě. Že bytosti, které nemůžou dítě zplodit, by neměli mít právo ho vychovávat. Že dětem, které nevyrůstají v rodině s tatínkem a maminkou, se budou ostatní děti smát. Že bubububububu… Smolíček pacholíček se dal do pláče a rychle rádio vypnul, aby z něj ta strašidla nemohla vylézt a odnést ho pryč, daleko od jelena se zlatými parohy.

Plakal a plakal, z nosu mu tekly velikánské nudle, víčka už měl tak napuchlá, že skoro neviděl. A mezi vzlyky opakoval: „Za hory, za doly, mé zlaté parohy, kde se pasou?“ Když pak uslyšel šramot na zápraží, schoval se pod peřinu a ani nedutal.

Čtěte také

Naštěstí to nebyla strašidla, ale jelen, kterého uprostřed zápasu s šestnácterákem ze sousedství začalo cosi vábit zpátky domů. Vešel do chaloupky, nadzvedl zlatým parožím peřinu a pod ní našel třesoucí se uzlíček neštěstí. Vyčerpaný pacholíček vylezl jelenovi na hřbet a zabořil opuchlý obličej do hřejivé srsti.

Jelen ho celou noc vozil po horách a dolinách. Smolíčkovi se rozlilo teplo po těle. Cítil, že s jelenem je v bezpečí. Pravidelné skoky ho ukolébávaly, srdíčko se uklidnilo a víčka se mu začínala zavírat. A pacholíček si byl najednou jistý, že ta hloupá strašidla nemají pravdu, že tohle vůbec, ale vůbec není proti přírodě.

autor: Marie Nováková
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

3x Karel Klostermann

Koupit

Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.