Mapa: Vojáci z českých zemí odjíždějí na frontu

13. srpen 2014

Rakousko-uherská armáda byla rozdělena do 16 sborů, dva se nacházely na českém území. Během mobilizace narukoval téměř milion mužů. Armáda tak dosáhla počtu 1 421 250 vojáků. Odvody pak pokračovaly celou válku.

Opakovaně se povolávali i branci, kteří už byli někdy před tím prohlašováni za neschopné služby. Nároky na „schopnost“ se snižovaly a důvody neschopnosti se posuzovaly přísněji. Za celou dobu války povolalo Rakousko – Uhersko 9 milionů mužů, z čehož 1 100 000 vojáků padlo.

Vojáci z českých zemí odjíždějí na frontu

V roce 1914 se rakousko-uherská armáda skládala ze tří částí: společné císařské a královské armády, dvou zeměbran obou polovin říše (uherská královská zeměbrana – honvéd a císařsko-královská zeměbrana – Landwehr) a dvou zemských domobran. Rozdíl mezi společnou armádou a zeměbranou ve výcviku a vybavení se pozvolna smazával. Na frontu byly postupně během války posílány i jednotky domobrany.

Plukovní řečí i čeština

Rakousko-Uhersko bylo mnohonárodnostní monarchií a její armádu tvořilo celkem 12 národností. Pokud v některém pluku dosáhla konkrétní národnost více jak 20%, stala se její řeč takzvanou plukovní řečí, jejíž znalost byla pro důstojníky a poddůstojníky závazná. Služební řečí mezi vojáky z povolání a v úředním styku byla ale němčina. Některé pluky byly na začátku války skoro celé české: např. 28. pěší pluk (Praha) – 95% Čechů, nebo 36. pěší pluk (Mladá Boleslav) – 95% Čechů. Naopak téměř výhradně německý byl 73. pěší pluk z Chebu (97% Němců).

autor: Václav Nájemník
Spustit audio