Loučeň - zámecký park

První zmínka o obci Loučeň pochází z roku 1233. Až do třicetileté války střídá panství často majitele, většinou z řad nižší šlechty. Zásadní proměnu vnáší do historie panství třicetiletá válka. Tehdy, konkrétně roku 1623, přicházejí na Loučeň Valdštejnové. Od té doby Loučeň nebyla prodána, což nepřímo ukazuje na její hodnotu. To, že se jejími držiteli stali po Valdštejnech postupně ještě dva další šlechtické rody, bylo způsobeno tím, že se u předchozích rodů nedostávalo mužských potomků. Každá změna erbu na loučeňském panství po roce 1623 (na zámku následně vládli Fürstenberkové a po nich Thurn - Taxisové) tak byla důsledkem sňatkové politiky.

V letech 1704 až 1713 byl vybudován stavitelem F. M. Kaňkou barokní zámek, jak ho známe v současné podobě. Rozvoj zámku a celého panství přerušila až druhá světová válka. V roce 1945 byly interiéry zámku vybrakovány sovětskou armádou a místním obyvatelstvem. Posléze byl památkáři odvezen nebo prodán zbytek inventáře. Zámek přebírá ministerstvo dopravy jako rekreační a výukové středisko pro své zaměstnance, v 60. letech sloužil zámek jako učiliště s internátem. V roce 1979 byl zámek přestavěn na hotel. V roce 2000 se stává vlastníkem zámku a parku soukromá společnost. 7. července 2007 byl zámek zpřístupněn pro veřejnost - do nově vybudované expozicí se postupně vracejí některé kusy původního mobiliáře a zároveň byl otevřen park s jedinečným souborem deseti bludišť a labyrintů.

Až téměř do poloviny 19. století obklopovala zámek francouzská barokní zahrada. Thurn - Taxisové následně podlehli dobové módě romantismu a od roku 1838 začali zahradu výrazným způsobem proměňovat ve stylu anglických parků. Proměna s sebou nesla také významné rozšíření: Krajinářsky byly poprvé upraveny také pozemky pod zámeckým návrším, dosud po staletí využívané jako užitkové zahrady a ovocné sady. Na jejich místě i jinde kolem zámku byly postupně vysázeny desítky vzácných, často exotických dřevin. Po roce 1860 se park rozrostl až k silnici vedoucí do Mcel. Svědectvím nejstarší vývojové etapy loučeňských zámeckých zahrad jsou dvě barokní sousoší ze začátku 18. století (Únos Proserpíny a Aeneas vynášející otce z dobyté Tróje), umístěná nedaleko od levé boční zdi zámeckého kostela. Jsou zasazená do vzorně sestřiženého keřového porostu, odkazujícího na styl francouzských barokních zahrad.

Zámecký park v Loučni

Mezi mnoha vzácnými dřevinami upoutá přinejmenším svým exotickým jménem a na jaře pak mimořádně rozložitými květy liliovník tulipánokvětý, vysázený téměř centrálně ve stráni pod hlavním traktem zámku. Hned na několika místech parku (za všechna jmenujme alespoň to při přístupové cestě naproti nevelké budově infocentra) dosud dobře prospívají kmeny a větve kaštanů jedlých. K nejstarším dřevinám parku patří dub letní.

Mezi zvířecími obyvateli parku mohou ti nejpozornější objevit vzácného brouka roháče. Klidné posezení nabízejí břehy dvou nevelkých rybníků v dolní části zámeckého parku. Nechcete-li minout ani žádnou z klíčových parkových staveb, měli byste postupně poznat Domeček knížete Alexandra v levé části předzámčí (poznáte ho podle hrázdění, tedy kombinace tmavě mořeného dřeva a bílého kamene, pro kterou se mu někdy říká švýcarský domek), dřevěný most v jeho sousedství, který se klene přes celkem nevelký, ale poměrně hluboký úvoz, a budovu někdejší oranžérie vzadu za kostelem, která byla dříve proslulá pěstováním kamélií. Dnes slouží pro pořádání akcí pro veřejnost a firemních setkání.

Altán

Při vstupu do parku s labyrintáriem obdržíte ke své vstupence přehledný plánek s rozmístěním desítky labyrintů a bludišť, projektovaných Angličanem Adrianem Fischerem, zcela jistě nejznámějším současným světovým tvůrcem labyrintů. Bludiště a labyrinty propojuje přesně vytyčená naučná stezka s obsáhlými, tématicky řazenými informacemi o historických kořenech, ale i současnosti labyrintů a bludišť. Při své cestě jedinečným zámeckým parkem o celkové rozloze 23 hektarů budete postupně míjet buxusové bludiště, světelný labyrint (zabírá střed otevřeného zámeckého nádvoří, přes den je velmi nenápadný, po setmění ale dokáže naplno očarovat svým kouzlem), dále travnatý labyrint, bludiště tisové, dlážděné, palisádové, kamenný labyrint, provazové bludiště (spletitý systém lan o čtyřech různých barvách), a labyrint pískový. Cesta do jeho nitra nevede po sypkém písku, ale po pevné dlažbě z opracovaného, dokonale zarovnaného pískovce. Pískový labyrint má ze všech labyrintů nejkrásnější zasazení do přírody- velkou část parku odtud máte jako na dlani. Na konci cesty na vás čeká ještě bludiště prstové, které vám už neubere mnoho sil. Unavené nohy si tentokrát mohou odpočinout, zde se využívá energie třímající ve vašich rukou. Stačí vám jediný prst, abyste jím prošli bludiště vytesané do boku mohutného menhiru. Ovšem pozor! Alespoň pro děti mající respekt ze strašidelných bytostí to až tak jednoduché nebude: Je nutné překonat strach a projít kolem velké sochy hrůzného Minotaura. Je upomínkou na nejznámější labyrint světa, který právě Minotaurus v krétském Knossu střežil.

Text a fotografie převzaty z oficiálních webových stran zámku Loučeň.