Kryštof dostal "batůžek" (pátek 23. července 1999)

Listoval jsem včera diářem a pokoušel se spočítat, kolik času padlo na honičku za Kryštofem. Došel jsem k tomu, že lidé kolem našeho projektu jí obětovali minimálně 400 hodin.

Svým způsobem jsme si to zavinili sami rozhodnutím, že se pokusíme vyhnout chytání Kryštofa a Dominiky na hnízdě. Už začátkem června jsme začali zarybňovat některé úseky potoků, což mělo dvojí smysl: jednak nabídnout našim čápům větší množství potravy, aby snáz uživili čtyři mláďata, jednak jsme je chtěli naučit chodit na určitá místa, kde bychom je polapili. Potíž byla v tom, že jsme neměli zpětnou kontrolu, zda čápi ona místa skutečně navštěvují. Alespoň k jednomu z nich, které se nachází jen asi sto metrů od hnízda, jsme tedy umístili kameru a záznamové zařízení. Čáp se tam ale neobjevil.

Přesto jsme začali s chytáním, nic jiného nám ostatně ani nezbývalo. V širokém okolí hnízda jsme nastražili čtyři pasti s vysílači (když past sklapne, zapne se vysílačka) a celé dny a noci je monitorovali. Kromě pár případů, kdy past spustil vítr, se nic nedělo. K pasti s kamerou jsme tedy umístili vycpaninu černého čápa - třeba pomůže nalákat Kryštofa nebo Dominiku. Nezdálo se, že by to fungovalo.

Teprve před pár dny jsme se dočkali. Kryštof přiletěl na potok pod hnízdem a rozvážně se vydal k vaničce s rybami. Pak si všiml vycpaného čápa a s roztaženými křídly na něho zaútočil. Dal mu co proto. Nakonec konečně kobrtnul o spouštěcí zařízení a chytil se.

(Drobné varování: píšu tu o Kryštofovi, ale že jde o samečka zatím usuzujeme jen z rozměrů a váhy; výsledky analýzy DNA budou až příští týden.)

Prvního z dospělých čápů jsme tedy označili. Mrazí mě při pomyšlení, co ještě budeme muset absolvovat, než "batůžek" nasadíme také Dominice. (jestli se to vůbec podaří).