Kostýmek z pánského obleku. Šikovné ženy se elegance nevzdaly ani za války
Ani za časů protektorátu ženy nevzdaly snahu oblékat se elegantně. Navzdory přídělovému systému a nedostatku téměř všeho chtěly, aby jim to na ulici slušelo. Dosáhly tak mistrovství v přešívání, nastavování a kombinování.
„Zaprvé jsme měli všechno na lístky, jak potraviny, tak látky a oděvy. Ty se nedaly vůbec koupit. Všechno se dělalo tajně. Můj otec měl hodně známých, takže sehnal i nějakou kůži. Všechnu módu jsme si ale museli vytvořit sami,“ vzpomíná na válečné potíže s módou Hana Krýšová. Žila v Turnově, kde chodila do klenotnické školy. Módní trendy vozili do města třeba i klenotníci z Prahy.
Inspirace tedy ženám nechyběla - dál vycházely módní časopisy a točily se hvězdně obsazené a výpravné filmy, říká kurátorka Archivu Národního muzea Miroslava Burianová. Byl ale přídělový systém a šatenky lidem na oblečení zdaleka nestačily. Někteří se ale stihli ještě před vypuknutím války předzásobit.
„Víme ze vzpomínek, že si lidé do zásoby nakupovali látky, muži si často pořídili další obleky. Jenom na začátku války v září 1939 stouply prodeje firmy Baťa o 250 procent. Takže do prvních let války byli lidé dobře připraveni ještě z doby před přídělovým systémem.“
Lístky na oděv byly zavedené 15. prosince 1939 a na každého člena rodiny připadalo 100 bodů. Počet bodů na oděv byl závislý na materiálu a množství použité látky. Tak například noční košilka pro dítě byla za 4 body a pro dospělou ženu za 18. Nejvíc bodů ztratili lidé za vlnu a přírodní hedvábí. Textilní nouzi řešily ženy nápaditě.
„Lidé samozřejmě upravovali starší oděvy, módní trendy té doby byly velmi praktické, protože se stalo módním tzv. kombinování, tj. využití dvou látek, dvou šatů kdy jedna zachovalá část se stala základem nového oděvu. Objevovaly se dokonce návody jako přešít pánský oblek na dámský kostým, což umožňovaly výrazně širší nohavice tehdejších pánských obleků,“ doplňuje autorka knihy Móda v ulicích protektorátu Miroslava Burianová.
Na druhou stranu se ale do módy taky vracela romantika. Róby, které ve filmech nosily slavné herečky, se ovšem od reality v ulicích velmi lišily. Naprosto snové toalety byly k vidění třeba ve filmu Katakomby z roku 1940, ve kterém hrála Adina Mandlová a kde měl velkou reklamu módní závod Hany Podolské.
Takové oděvy si mohly dovolit jen manželky továrníků, ministrů, průmyslníků nebo vysokých německých důstojníků. Běžné ženy ale samozřejmě na takové toalety nedosáhly. Většina lidí šila u krejčích a hodně práce měly i domácí švadleny, které chodily - často načerno - šít přímo do domácností. Za protektorátu byly jejich služby často využívané.