Konec medvědů v českých zemích
Je návrat velkých šelem do evropské přírody možný? A je vůbec žádoucí? Jak se vyvíjely populace medvědů na našem území? Tyto otázky nám zodpověděl zoolog RNDr. Jan Andreska.
Návrat velkých šelem je samozřejmě možný. V Evropě se našla řada lokalit, kam se velké šelmy vrátily. Otázka je, jestli je tento návrat žádoucí, jak bude komplikovat život lidí žijících v jejich blízkosti. Otázka vymizení velkých šelem z naší přírody mě zajímala a chtěl jsem si k tomuto tématu najít nějakou literaturu. Žádná však nebyla k dispozici, tak jsem si začal sepisovat takové medvědí kalendárium, stejně tak i data k dalším velkým šelmám, vlkům a rysům.
Čísla se skládají jako mozaika a vychází mi obraz, který ukazuje, jakým způsobem mizeli medvědi z Čech, Moravy a Slezska, a zejména jakým způsobem mizeli z okolních zemí, Saska, Bavorska, rakouských zemí. Totiž velké šelmy mají také velká teritoria a jejich vymizení nenastalo najednou. Medvědi začali z Českých zemí mizet v době Lucemburské – ještě za Lucemburků žili medvědi v nížinách, ve velkých lesních celcích. Člověk se ale s medvědy dostával postupně do konfliktu a potlačoval jejich populaci. Snížení počtů bylo způsobeno celou řadou různých, sčítajících se činitelů. Medvědí populace se rozpojila na menší, které žily v horách. Tím se dostáváme asi do roku 1650, kdy po třicetileté válce medvědi zbývali v podstatě už jen v Krkonoších, Krušných horách, na Šumavě a v pásmu Moravskoslezských Beskyd.
Jednotlivé izolované populace už spolu nijak nekomunikovaly a byly opět pod tlakem člověka. Další období přineslo rozvoj myslivosti, která měla k dispozici výkonnější střelné zbraně, přestaly se používat starobylé postupy jako lov oštěpem se psí smečkou a lov medvíďat na jaře.
Proč byli medvědi pro lovce atraktivním úlovkem?
Medvěd poskytuje hodně užitku. Každý, kdo medvěda ulovil, dostal už od dob Habsburských docela vysoké zástřelné, Habsburkové je vypsali na svých panstvích jako odměnu a za jednoho uloveného medvěda se platily tři zlaté. Medvěd byl považován za škůdce, protože se těžko snášel s pasoucími se stády. Bylo celkem běžné pást dobytek a ovce v lesích. Medvědi zjara vstali hladoví a když se zazelenala tráva a pastevci vyhnali stáda na lesní okraje, medvědi dobytek lovili. Záznamy o těchto událostech můžeme najít třeba v písemných dokladech o správě vimperském panství, kde se tak dělo často v oblasti Boubína.
Dalším užitkem z medvěda byla kožešina, kterou mohl lovec prodat, anebo, což se dělalo na Slovensku v podstatě ještě ve 20. století, lovec medvědů objížděl vesnice v okolí místa, kde úlovek pořídil, a ukazoval, že tamního medvěda ulovil. Vyplácelo se mu takové „lidové“ zástřelné. Dostával od místních lidí spíš potraviny, velké peníze mezi lidmi nebyly. Ale pastevci byli za ulovení medvěda velmi vděčni.
Medvěd byl loven i pro maso. Ještě ve 20. století je medvědí maso uváděno jako zvěřina, která má chuť hovězího. Kromě toho jsou z medvěda k dispozici slavné medvědí tlapy, což má být lahůdka nad lahůdky. Pokud se ulovil medvěd, posílaly se medvědí tlapy jako dárek vrchnosti. A další užitek z medvěda byl medicinální. Používala se jednak medvědí žluč, která obsahuje látky, které se dodnes využívají v asijské medicíně. A medvědí sádlo pomáhalo lidem s nemocnými průduškami nebo s tuberkulózou, sádlo si mazali na hrudník a krk.
Jak přišel medvěd brtník k svému druhovému jménu?
Jméno dostal od toho, že v lese vybíral včelí hnízda. Brtník byl název povolání. Byl to člověk, který se živil vybíráním medu a vosku divokých včel. A tito brtníci neboli lešáci fungovali v Čechách až do 17. století, vytvářeli dokonce cechy. Od nich se slovo brtník přeneslo právě na medvěda.
Kdy medvědi zmizeli z našeho území?
Probíhalo to postupně. Nejdříve byli vyhubeni v nížinách. První horstvo, odkud vymizeli, byly Orlické hory. Pak to byly Krkonoše, z nich zmizeli v polovině 18. století, okolo roku 1750 jsou poslední záznamy o úlovcích. Veliká populace medvědů žila v Krušných horách, zejména okolo Klínovce, tam byli medvědi vyhubeni přibližně okolo roku 1700, tj. ještě o nějaký čas dříve než v Krkonoších. Poslední velká populace zůstala na Šumavě. Šumavští medvědi se dožili půlky 19. století, což bylo způsobeno tím, že Šumavu jako panství držel knížecí rod Schwarzenberků, kteří dbali na myslivost a medvěd se lovil jako zvěř vysoká, tedy mohl jej lovit pouze majitel panství nebo směl být loven pouze s jeho souhlasem. Existují i účetní doklady o vyplácení odškodného místním rolníkům za škody na dobytku, které jim medvědi z knížecího panství napáchali.
