Keporkakové jsou za vodou

Keporkakové (Megaptera novaeangliae), kterým se někdy kvůli dlouhým námluvním písním přezdívá zpívající velryby, měli před pár desítkami let skutečně namále. V roce 1966, kdy byl na poslední chvíli vyhlášen zákaz jejich lovu, jich zbývalo méně než 1500. Keporkakové ovšem projevili značnou životaschopnost a za 42 let po zákazu lovu se jejich populace dokázala rozmnožit na současný stav asi 40 000 dospělých keporkaků.

V nejnovější verzi Červeného seznamu ohrožených druhů je proto Světový svaz ochrany přírody (International Union for the Conservation of Nature, IUCN) už neuvádí v kategorii zranitelný druh ("vulnerable"), který ve střednědobém období čelí velkému riziku vyhynutí. Keporkakové se "propadli" do kategorie málo dotčených druhů ("least concern"), o které se příliš bát nemusíme.

Podle zprávy na stránkách New Scientist keporkakové ze všech druhů velkých velryb nejlépe reagují na hojnost potravy a dostupná místa k páření. Existuje proto šance, že se v dohledné době jejich populace rozroste a dosáhne velikosti z dob před zahájením komerčního rybolovu. Tehdy se v oceánech podle odhadů prohánělo asi 240 000 keporkaků.

Kromě keporkaků se do kategorie "least concern" přesunul ještě jeden velký kytovec - velryba jižní (Eubalaena australis), která obývá oceány jižní polokoule. Zato pro menší druhy kytovců se situace nevyvíjí tak dobře - delfíni a sviňuchy stále ve velkých počtech tiše hynou zamotaní do rybářských sítí.

Převzato z Českého rozhlasu Leonardo.