Kdo nemá reklamu, jako by ani nebyl!
Heslo uvedené jako titulek této stránky platilo ve všech dobách, po které se svobodně obchodovalo, platilo zejména v časech, kdy byl nastolen řád, jemuž se říká kapitalistický, platilo ve vztahu ke všem druhů výrobků a produktů, počínaje rohlíky, přes auta, sekačky na trávu až po produkty méně hmotné, jež bychom mohli nazvat produkty lidského ducha. A k těm se – od počátků své existence – hrdě hlásil i Československý rozhlas.
Všimneme si dnes na těchto stránkách zasvěcených archivním dokumentům a tedy rozhlasové historii jak se s vlastní propagací, stejně tak s propagací radiotechnického materiálu, vypořádával rozhlas v dobách, kdy mu ještě nebylo ani 10 let. (Jen výjimečně pohlédneme do dob pozdějších.)
Rozhlas se o reklamu staral mimo jiné i v rovině teoretické. Dne 15.12.1929 zazněla ve vysílání pražského Radiojournalu přednáška s názvem „Moderní reklama ve službách výroby a odbytu“, v níž Ing. B. Vodička říkal mimo jiné toto: (zvukový záznam se bohužel nezachoval)
„…je nutno se zmíniti o tom, že mnozí výrobci a obchodníci nedbají často účinnosti reklamy a mnohdy ke své vlastní škodě na reklamě šetří, ač předem vědí, že jiným způsobem nelze získávati lépe odbytiště. Peníz vydaný za reklamu musí se do podniku vrátiti a přinést mu užitek. Jest však třeba, aby reklama byla účelná, nápadná, málomluvná, výstižná, každému do očí bijící, stále stejně opakovaná, bez zbytečných frází a vychloubání. Mnohomluvná vychloubačnost zpravidla působí na spotřebitele zcela opáčně vzbuzujíc spíše nedůvěru než důvěru. Lépe jest nechat za sebe mluvit zákazníky a umístiti v textu několik doporučení z kruhů spokojených zákazníků... Dlužno jen stručně upozorniti na důležitý zásah umění do reklamy, jenž může vykonati ve službách reklamy tak vzácné koření, jakým jest humor.“
Humor v rozhlasové reklamě můžeme si však dokumentovat pouze na záznamech mnohem pozdějších. Z 60. let pochází reklama na Sanu-rodnou sestru másla, jejíž text napsal František Nepil, kterou interpretovali Miroslav Horníček s Janem Werichem.
Vraťme se ale k rozhlasové reklamě z druhé poloviny 20. let. Reklama propagující – pro našince už tak nezvykle – kouření, pochází z roku 1925.
Ve snaze propagovat vlastní program pořádal Československý rozhlas tzv. Týdny radiofonie. Jeden z nich se konal v únoru 1926 a jeho pojetí a přípravy postihuje článek uveřejněný v týdeníku Radio-Journal v lednu 1926.
Originální a pro nás dosud neznámý plakát propagující Týden radiofonie během některého z následujících let nám nedávno zaslal náš posluchač a příznivec pan Mikuláš Laub.
Ve 30. letech měl jak ve velkých městech, ale především na venkově, za úkol šířit povědomí o vysílání Radiojournalu propagační autobus Radiojournalu.
Velký prostor na svých stránkách pak týdeník Radio-Journal věnoval propagaci elektrotechnických vymožeností, jež příjem rozhlasového vysílání umožňovaly.
Byly to samé počátky rozhlasu samotného. S tím, jak se technika i programová náplň vysílání vyvíjely, zkvalitňovala se a posilovala i složka propagační.
