Kde chytat?

Duchové lesa

Když chcete kroužkovat čápy černé - kroužkují se mláďata na hnízdech, v době kdy ještě neumí létat ale když už se velikost jejich běháků nebude zvětšovat. Dospělí čápi se většinou nekroužkují, právě proto, že je obtížné je odchytit.

Až doposud probíhaly odchyty dospělých čápů černých pro Odyseu na hnízdech, kde vyváděli mláďata. Samotný odchyt čápů černých na hnízdech je relativně snadný, protože čápi se na hnízdo s mláďaty prostě musejí vracet. Problém této metody ale spočívá v hledání hnízd. Černí čápi hnízdí výhradně na stromech v hustých lesích a i naši ornitologové o nich říkají, že jsou jakýmisi duchy lesa. Pro potravu létají i relativně daleko od hnízdiště. Při tom se záhadně se objevují a zase mizí. Létají neslyšně a nenápadně, takže se jejich hnízdo hledá opravdu velmi obtížně i u nás i v oblasti, kde víte, že někde být musí. Natož pak na Sibiři.

Co řeší a neřeší odchyt na zimovišti

Naše expedice se měla tomuto problému vyhnout tím, že bychom se pokusili odchytit čápy černé přímo na zimovišti. Díky dvěma čápům černým označeným vysílačkami v roce 2003 na Sibiři, jsme už dopředu věděli o dvou místech, kde se čápi zastavují. A to v jižním Gujarátu (Iristu) a v západní Madya Pradeshi (Altynai).

Kde chytat? Zimoviště v Indii|foto: Hana Staňková

Při jednání z BNHS se však ukázalo, že obě tato místa pro nás pravděpodobně zůstanou tentokrát nedostupná. V Gujarátu se totiž měly konat volby a ty mohou doprovázet nepokoje, nefungování infrastruktury a podobně, a proto nám bylo doporučeno raději se Gujaratu vyhnout. V Madya Pradeshi, jak se ukázalo nebylo zase možné zajistit pro nás povolení k odchytu a bez něj by s námi BNHS rozhodně nespolupracovala.

Nové místo

Povolení k odchytu čápů černých nám mohl Asad Rahmani přislíbit v Maharashtře, tedy v distriktu, jehož hlavním městem je právě Bombaj. A věděl také o místě, kde se čápi černí přes zimu pozorováni už druhý rok.

To místo leželo na severu Maharashtry asi 15 minut jízdy od 0,5 milionového města Akola nedaleko od pozemků významné místní lékařské rodiny - Deshmuků. Tato rodina, ačkoli se jedná o lékaře, je velmi nakloněna poznávání a ochraně přírody. Nejenže se snažili motivovat místní obyvatele k šetrnému zacházení s hnojivy a pesticidy, ale také zakázali na svém území lov divokých antilop a prasat. V současnosti usilují o vyhlášení celého území přírodní rezervací. Původně to byli lovci, kteří se začali zajímat o přírodu. Jejich syn (také lékař) se věnuje ve svém volném čase fotografování přírody.

Výhodou pro nás představoval i fakt, že místní lékařská rodina nám mohla poskytnout tak důležité zázemí a také podporu místních lidí.

Takže Maharashtra se zdála být opravdu dobrou volbou. Od čapího zimoviště nás dělil jeden a půl dne cesty na sever.

Připevňování "batůžku" s vysílačkou|foto: Hana Staňková

Girish - Bůh hor

Při naší návštěvě v Zoborožčím domě jsme také poznali dalšího člena skupiny, našeho nového průvodce - doktora Girishe Jathara.

Girish pochází z Kolhapur v Jižní Maharashtře. Jako dítě se hodně pohyboval v přírodě a po dědečkovi prý zdědil loveckou krev. Později proto začal studovat biologii a ochranu přírody. Ve své disertační práci se zaměřil na studium teplomilných soviček - výrečků , a to právě pod vedením doktora Rahmaniho. Po dokončení studií tak začal pracovat v BNHS. Úspěšná kariéra je pro Girishe velmi důležitá, stejně jako jeho dobře fungující rodina. Asi před půl rokem se totiž oženil s půvabnou lékařkou Janhavi.

Další plány

Ještě před odjezdem jsme probrali všechny možné i nemožné varianty naší cesty, abychom se rozhodli, že se nejprve vypravíme na sever provincie Maharashtra do asi půlmilionového městečka Akola, kde se prý podle zpráv místních ornitologů pohybuje skupinka asi 6-ti čápů černých. Místní ornitologové nám přislíbili poskytnout zázemí a BNHS nám dala k dispozici terénní vůz a terénního řidiče - Ananta Khota.

Přivstat si se vyplatí

Naše výprava se tedy rozrostla o další dva členy. Odjezd z Bombaje byl stanoven na šestou hodinu raní následujícího dne. I když bychom si všichni docela rádi po dlouhé cestě odpočinuli, nedalo se nic jiného dělat. Kdybychom totiž vyjeli později, pravděpodobně bychom se ten den z Bombaje už nedostali. Proti zácpám v Bombaji představují prý pondělní fronty v Praze bezvadně průjezdné město. Když si uvědomíte, že na ploše asi 440 čtverečních kilometrech (tzn. - 400 x menší území než je ČR) tísní 16,4 miliony lidí (tedy o 5-6 milionů lidí více než má ČR) a centrem města denně projede 2,5 milionu lidí, asi vás odhodlání se kterým jsme chtěli další den v pět vstát, nepřekvapí.