Kateřina je v Karakoramu! (sobota 14. prosince 2002)
Ve čtvrtek se Kateřina přiblížila k pohoří Kunlun, ale vzápětí se vrátila na sever. Pak se ovšem znovu rozletěla k jihozápadu - a tentokrát už se velehor nezalekla. V těchto chvílích (tedy v sobotu večer) je v pohoří Karakoram, na čínsko-pákistánské hranici, a před ní se tyčí sedmitisícovky.
Dnešek byl vůbec nejzajímavějším dnem z celého sledování sibiřských čápů. Když u nás bylo ráno a v západní Číně časné odpoledne, lokalizoval Argos Kateřinu v předhůří Kunlunu, a to ještě jižněji, než kam zaletěla 22. listopadu. Očekával jsem, že si to Kateřina znovu rozmyslí a vrátí se na sever do Tarimské pánve - jakkoli tam vzhledem k chladnému počasí nemá na růžích ustláno. Nové souřadnice z odpoledních hodin Kateřinina času však ukazovaly k hornímu toku řeky Yarkant, tedy ještě jižněji! Kateřina už měla výhled na ledovce a šestitisícovky. Přesto jsme stále nevěřili, že přelet přes Kunlun a posléze Karakoram myslí vážně. "Vrátí se," psal mi Luboš Peške.
Do večera ale Kateřina doletěla až na pákistánskou hranici. Nachází se v pohoří Karakoram a kdyby nebyla tma, nejspíš by viděla vrchol Batura Muztagh I, který má výšku 7785 metrů!
Je zjevné, že Kateřina se pokouší o přelet přes nejvyšší pohoří světa. Pokud uspěje, dostane se do zimovišť na indickém subkontinentu. (Očekávali jsme, že čápi poletí do Indie, ale že to některý vezme touhle cestou a ještě tak pozdě).
Co tedy Kateřinu čeká? Už před časem o tom psal Luboš Peške: "K dosažení příhodných zimovišť by potřebovala, patrně v jednom kuse, přelétnout celých 550 km, což se v současných podmínkách nastupující zimy zdá nemožné. Asi v poloviční cestě je však velehorský masiv proříznut hlubokým údolím řeky Indus a není vyloučeno, že i zde by mohla najít krátkodobé útočiště."
Další Kateřininy souřadnice budou k dispozici v pondělí dopoledne a teprve tehdy se dozvíme, zda v přeletu Karakoramu pokračuje, zda se vrátila - anebo zda zahynula. Držme jí palce!