Judita není na Slovensku sama
V sobotu brzy ráno jsme se s Přemkem vypravili za Juditou - samičkou čápa bílého, kterou jsme před třemi lety označili ve Dvoře Králové nad Labem. Po necelých pěti hodinách rychlé jízdy jsme projeli sedlo mezi Povážským Inovcem a Strážovskými vrchy a k našemu velkému překvapení jsme již zde v údolí řeky Bebravy, snad 15 km od předpokládaného místa, zaslechli jasný signál jejího satelitního vysílače. Další přiblížení ukázalo, že signál byl zřetelný všude v širokém údolí řeky Nitry i přímo v Partizánském či Novákách. Čápi se bohužel dopoledne poměrně často přemisťovali v menších skupinkách, což přímé pozorování Judity značně komplikovalo.
Široké údolí řeky Nitry u Partizánského mezi Strážovskými vrchy (obr. 1) a pohořím Vtáčník je krajem dolů, továren i zemědělsky obhospodařovaných ploch. Na obrázku v pozadí je možné zahlédnout zámek/hrad Bojnice, červená budova je pak jedna z mnoha větracích šachet místních dolů. V posledním týdnu se zde s Juditou pohybuje více než sto bílých čápů. Oblast patrně slouží jako shromaždiště před odletem na jih. V této oblasti také hnízdí poměrně velké množství čápů na budovách, sloupech vedení i na uměle připravených podložkách. Někteří z nich ještě touto dobou krmí nelétající mláďata.
Čápi zde sbírají luční kobylky na neobhospodařovaných loukách mezi liniemi železnice, silnic a větrolamů, později třeba na sklizených polích či pastvinách. Při přeletech se obratně vyhýbají spleti elektrických vedení (obr. 2). Nejžádanější jsou asi čerstvě kosené louky. Čápi jsou pak schopni sledovat v těsné blízkosti zemědělské stroje (obr. 3). Protože takové místo neujde pozornosti dalších ptáků, záhy se další zájemci prudce spouštějí z výšky a hejno se postupně rozrůstá na několik desítek kusů (obr. 4).
Odpoledne jsme nalezli Juditu spolu s nejméně stovkou dalších čápů na velké nepokosené louce, kde obratně lovili kobylky. Ve vysoké trávě bylo možné jen občas zahlédnout jejich hlavy či záda (obr. 5). Teprve když jednotlivé skupiny vzlétaly, bylo zřejmé, jaké množství se jich zde shromáždilo.
Nakrmení čápi odpočívali v podvečer v menších skupinkách na louce nebo na různých konstrukcích (obr. 6). Juditu se nám však podařilo identifikovat až další den (obr. 7). Judita s vysílačem na zádech (vlevo) a ornitologickým kroužkem na levé noze, jak jsme ji pozorovali 1. srpna ráno. Ve skupině 34 čápů byl ještě jeden s ornitologickým kroužkem na pravé noze (obr. 8 - Judita je vlevo).