Jaroslav Žák
Dosud, tuším, nebyla napsána příručka o umění obstáti s úspěchem při zkoušce. Všechny metody počítají se základní pravdou, že se od žáků nechce, aby něco věděli, čili uměli, nýbrž aby odpovídali na otázky muže za katedrou tak, aby týž byl spokojen....
Když se řekne Jaroslav Žák, znamená to především studentský humor, který doprovází jeho slavnou knížku Študáci a kantoři (neboli přírodopisná studie o člověku školním) a samozřejmě taky dva nestárnoucí filmy režiséra Martina Friče Škola základ života a Cesta do hlubin študákovy duše. Bude to asi věčné, ale přitom čtenářsky vděčné prokletí středoškolského profesora, latináře Jaroslava Žáka (28.11.1906 - 29.8.1960), který ale nebyl autorem pouze jediné knihy nebo jednoho scénáře k adaptaci vlastního textu v divadle E. F. Buriana.
Ve stínu Študáků a kantorů tak neprávem zůstávají např. Budulínek a Matlafousek aneb Vzpoura na parníku Primátor Dittrich stejně jako další z knížek, které Jaroslav Žák napsal společně s ilustrátorem a malířem Vlastimilem Radou - jeho vtipné a výstižné karikatury ostatně patří ke Študákům a kantorům asi jako Hradčany ke klasickému panoramatu Prahy. S Vlastimilem Radou napsal Jaroslav Žák několik půvabných literárních parodií např. detektivní román Z tajností žižkovského podsvětí nebo parodii na rodokapsy spojenou s motivy českého trampingu Dobrodružství šesti trampů aneb Nové pověsti české....
Čtenáři u Žákových a Radových knížek oceňovali zejména stylový humor a jazyk, znalost slangu a taky u parodie to nejdůležitější - totiž dokonalé pochopení zákonitostí původní předlohy, literární slovník si všímá vytříbeného smyslu obou autorů pro groteskní nadsázku, recesi a mystifikaci. Ostatně první humoristické prózy psal Jaroslav Žák už při studiích na gymnáziu, později přispíval do Humoristických listů, po válce to byl Dikobraz, Ahoj na sobotu nebo deník Práce. Situaci kolem únorových událostí v v roce 1948 věnoval Jaroslav Žák dvojici satirických románů Konec starých časů a Na úsvitě nové doby. Ta nová doba, to už neměl být čas trampské volnosti v přírodě ani spontánní studentské zábavy, a že by se Jaroslav Žák mohl podepisovat pseudonymy jako Jack nebo Jerry případně Jerry Jack, tak na to ani pomyslet. A Jaroslav Žák se nechtěl přizpůsobit a docela určitě by nepsal nic o vzorných studentech plnících socialistické závazky. Vyloučili ho ze syndikátu spisovatelů, nesměl publikovat, a tak psal jen krátké texty a fejetony skrytý za jmény svých dobrých přátel. Ta celkově neutěšená situace jistě přispěla k tomu, že Jaroslav Žák zemřel v roce 1960 ve věku pouhých čtyřiapadesáti let. Jeho přesná charakteristika jednotlivých typů studentů a profesorů a nebo schopnost výborné intuice, s níž v satirických povídkách předvídal události na konci čtyřicátých let u nás doma, stejně jako smysl pro jemnou parodii - to všechno, čím Jaroslav Žák sám žil a co rozdával, to všechno tu naštěstí zůstává dál...
ČRo 2 - Praha, Dobré jitro, po - pá 7.35