Jaroslav Rudiš

Café Cantona (MP3, další příběhy jsou k přečtení na spisovatelově facebookovém profilu)

Narodil se 8. června 1972 v Turnově. Po maturitě na turnovském gymnáziu v roce 1991 šel studovat němčinu a dějepis na pedagogickou fakultu do Liberce, kterou dokončil v roce 1997. Od té doby stačil vystřídat řadu různých zaměstnání: působil jako portýr v hotelu, manažer punkové kapely, učitel, prodavač, novinář atd.

Od roku 1998 pracoval v redakci deníku Právo – zprvu jako redaktor literární přílohy Salon a v letech 2002–2006 jako vedoucí redaktor kulturní rubriky listu. Žije a pracuje střídavě v Lomnici nad Popelkou, v Praze a v Lipsku. Věnuje se řadě literárních a kulturních aktivit: spolupracuje s Českým rozhlasem, uvádí literární kabaret EKG, příležitostně vystupuje s kapelami U-Bahn a The Bombers, píše texty pro skupiny Umakart a Lety mimo atd.

Upozornil na sebe už svojí první prózou Nebe pod Berlínem (2002), v níž vypráví příběh situovaný do magických prostor berlínského metra. Dojem autentického a autobiografického svědectví se mu zde podařilo vyvolat především stylizací dialogů postav, které spolu mluví přímočarou, běžnou řečí plnou odboček, pauz, slangových výrazů, germanismů a narážek na knihy, filmy a hlavně punkrockové skladby.

foto: Filip Jandourek

Postavy Rudišových knih jsou většinou lehce podivínští antihrdinové hledající své místo ve světě a obtížně se pokoušející navazovat fungující mezilidské vztahy. Zatímco hlavní postavy románu Grandhotel (2006) ještě nakonec dosáhnou cílů, v které snad ani nedoufaly, hrdinové románu Potichu (2007) jsou už zcela pohlceni vlastním prožíváním, uzavírají se do sebe a podléhají konzumnosti okolního světa. Téma narušených mezilidských vztahů a míjení hraje důležitou roli i v románu Konec punku v Helsinkách (2010). Pro většinu Rudišových textů je příznačné otevřené a syrové zobrazování sexuality, které kontrastuje s vnitřní nejistotou a zranitelností postav.

Rudišova literární tvorba ovšem přesahuje úzké hranice prózy. Rudiš je úspěšný i v oblasti dramatu – za divadelní hru Léto v Laponsku (knižně 2006) získal Cenu Alfréda Radoka a Cenu Českého rozhlasu. Hry pro divadlo i rozhlas píše společně s Petrem Pýchou (Strange Love, 2007; Salcburský guláš, 2009). Neméně úspěšná je jeho komiksová triologie Alois Nebel, kterou vytvořil společně s výtvarníkem Jaromírem 99.

Rudišovy knihy opakovaně lákají k filmovému zpracování – román Grandhotel (2006) zfilmoval režisér David Ondříček, komiksový příběh nádražáka Aloise Nebela (2011) zase Tomáš Luňák.