Jana Dítětová
Jana Dítětová, jejíž rozhlasovou práci si dnes připomeneme úryvkem z archivní nahrávky Klicperovy hry, se narodila před pětaosmdesáti lety v Plzni (7. 10. 1926), zemřela pak přesně před dvaceti lety – 9. listopadu 1991.
Už dětská léta Jany Dítětové (vlastním jménem Kalabzové) byla naplněna divadlem − v Plzni navštěvovala baletní školu a v dětských rolích vystupovala v operetách a pohádkách na prknech plzeňského divadla. V deseti letech se však její rodina přestěhovala do Prahy, avšak i tam se její herecký talent rozvíjel.
Od třinácti let navštěvovala hereckou školu E. F. Buriana (1940–1941). Po násilném ukončení činnosti Burianova divadla prošla soubory Městského divadla v Kladně (1941–1943), pražského Intimního divadla (1943–1944), Městských divadel pražských (Vinohradské divadlo; 1944–1945). Po osvobození hrála ještě krátce v novém Burianově divadle D 46 (1945–1946), poté působila několik let v divadle Československého státního filmu a nakonec nejdelší etapu své herecké kariéry prožila v Realistickém divadle na Smíchově (1951–1989).
V polovině čtyřicátých let se objevila po boku svého hereckého kolegy Zdeňka Dítěte v milovnických dvojicích. Diváci si proto často chybně mysleli, že jsou oba umělci v příbuzenském vztahu (bratr a sestra či muž a žena). Byla to však jen náhodná shoda jmen.
Zpočátku na divadelních scénách ztvárňovala mladé a temperamentní dívky, často naivky, brzy však dozrála k charakterním rolím mladých a rozhodných hrdinek („Višňový sad“, „Othello“, „O myších a lidech“, „Komedie o umučení“, „Možná je na střeše kůň“, „Hodina lásky“ a další). Její herecký projev se vyznačoval hlubokým vnitřním prožitkem a výrazností všech prostředků – zejména pak práce s hlasem. Byla proto také často obsazována do inscenací rozhlasových her.
V ukázce si můžeme hlas Jany Dítětové připomenout v roli Bořeny, ženy místního soudce z jedné podkrkonošské obce, která se – s rozhodností a temperamentem – staví do role vůdkyně boje za utlačovaná ženská práva. Úryvek pochází z nahrávky hry Václava Klimenta Klicpery Ženský boj, již v roce 1971 natočila v Československém rozhlase režisérka Jana Bezdíčková.