Jan Karský – muž, který se snažil zastavit šoa
Tento čtvrtek 24. dubna uplyne rovných 100 let od narození Jana Karského. Muže, který se – slovy historika – „snažil zastavit šoa“. Nutno dodat – snažil se, ale neuspěl. Přesto zůstává jedním ze symbolů věrnosti hodnotám, pro které v pekle 2. světové války jinde nezbývalo místo.
Jan Karski, vlastním jménem Jan Kozielewski, se narodil v Lodži - městě, kde bylo jidiš v ulicích slyšet stejně často jako polština. Absolvoval univerzitu ve Lvově a před válkou směřoval k úspěšné diplomatické kariéře. Místo toho v srpnu 1939 vstoupil do armády a po dvojí okupaci Polska Němci a Sověty se dal do služeb polského „podzemního státu“. Působil jako kurýr mezi jeho konspiračními strukturami v okupovaném Polsku a exilovou vládou na Západě.
Na svou nejdůležitější misi se začal připravovat v roce 1942. Měl informovat Spojence o osudu židovské komunity. Zástupce židovské organizace Bund mu tehdy řekl: „Já Angličany znám. Neuvěří jenom vyprávění. Musíte to všechno vidět na vlastní oči.“
Karski byl proto opakovaně propašován na území varšavského ghetta a také do koncentračního tábora Izbica Lubelska – jakési předsíně vyhlazovacího tábora Bełżec. Vzpomínky na tato místa ho pronásledovaly po zbytek života. „Holocaust byl druhý prvotní hřích lidstva,“ prohlásil po letech.
„Vy Poláci máte štěstí,“ řekl Karskému jeden ze zástupců varšavské židovské obce. „Mnoho z vás trpí, mnoho umírá, ale národ zůstává. Po válce tu Polsko stále bude, tato země, která je i naší vlastí, opět povstane z moře slz, bolesti a pokoření. Jen my, Židé, už tady nebudeme.“
Karski své zkušenosti pečlivě sepsal. Vznikla tak první ucelená a podložená zpráva o šoa. Karski s mikrofilmem schovaným v dutině klíče procestoval okupovanou Evropou do Londýna. Na základě jeho zprávy pak vydala polská vláda 10. prosince 1942 výzvu ke Spojeným národům s názvem „Masová exterminace Židů v Němci okupovaném Polsku“.
Sám Karski se snažil svými informacemi vzbudit zájem hlavních představitelů Velké Británie a poté i Spojených států. Hovořil i s prezidentem Rooseveltem. Všude opakoval výzvu k okamžitým krokům ze strany velmocí. Narazil na směsici nedůvěry a politického realismu. „Zatočíme s Němci, jen co skončí válka,“ reagoval údajně Roosevelt. „Neřekl jsem, že ten mladý muž lže. Řekl jsem, že mu nemohu věřit. V tom je rozdíl,“ komentoval jeho zprávu soudce Nejvyššího soudu Spojených států Felix Frankfurter.
Žádný z postulátů obsažených v Karského zprávě nebyl splněn. Podle vzpomínek blízkých žil Karski s hlubokým pocitem viny, že zklamal ty, které potkal ve varšavském ghettu. Do Polska se mohl poprvé vrátit až po roce 1989, nicméně natrvalo bydlel se svojí ženou – polskou Židovkou – v americkém Georgetownu.
V roce 1994, šest let před smrtí, Karski získal čestné občanství Izraele. Napsal: „Já, Polák, katolík a Američan jsem se dnes stal Izraelcem. Gloria, gloria, in excelsis Deo!“
Ke vzpomínce na Jana Karského dodejme, že na jeho počest se tuto středu 23. dubna v půl osmé večer koná ve Španělské synagoze v Praze na Starém Městě slavnostní koncert. Vystoupí v něm vycházející hvězdy polské nezávislé hudební scény Ola Bilińska a trio SzaZaZe.
Autor je vedoucí programového oddělení Polského institutu v Praze.