Jan Halas

Jako (mladší) syn básníka F. Halase a kunsthistoričky L. Halasové měl vzácnou příležitost poznávat už od dětství mnohé významné osobnosti české literatury a kultury. Píše o nich v souboru vzpomínkových črt Dodatky (1996). Maturoval na dejvickém gymnáziu a pak se zapsal na Fakultu sociálních věd a publicistiky, studia (u doc. Vladimíra Kováříka - obor rozhlasová publicistika) ukončil v roce 1970.

Po krátké epizodě, během níž pracoval na rozhlasovém monitoru - odposlechu zahraničních stanic - pak nastoupil do redakce rozhlasového programového týdeníku. Měl v něm na starosti především příspěvky týkající se literárních a dramatických pořadů. Pravidelně tedy spolupracoval s jednotlivými redakcemi, ale často zde uveřejňoval i mnohé vlastní články, rozhovory atp. Současně začal připravovat pořady pro literární redakci Hlavní redakce literárního a dramatického vysílání. Z jeho prací v 70. a 80. letech můžeme připomenout například desetidílný cyklus z prvotin velkých moderních českých básníků První sloky, do Schůzek s literaturou přispěl kompozicí na dětská témata v tvorbě F. Halase, pásmem Listujeme Šaldovým Zápisníkem (poslední práce K. Högera krátce před hercovou smrtí), napsal výbornou dramatizaci Zweigovy Šachové novely (1979), připravil četbu na pokračování z groteskně poetického románu F. Bengtssona Zrzavý Orm (1988) i z Brázdova Notářského pitavalu (1982-1991, jako spoluautor se podílel také na přípravě jeho dvoudílného knižního vydání); za osmidílný cyklus Čapkovské proměny byl roku 1990 odměněn medailí Čapkovy společnosti.

V normalizačním období po tři roky externě spolupracoval se stanicí Praha na pořadu redakce aktualit a zajímavostí (A-Zet) Kolotoč, do něhož často zařazoval také příspěvky zakázaných autorů (např. M. Galušky). V této věci byl posléze vyšetřován StB a nejednou mu hrozilo i propuštění. Také jeho opakovaná snaha po zaměstnání v některé literárně zaměřené redakci byla zmařena. Od 70. let rovněž publikoval články o rozhlase, a to i v mimorozhlasových periodikách (Scéna aj.).

Halasova bystrá a pohotová inteligence, vnímavá citlivost vůči estetickým hodnotám, široce založená erudice, schopnost koncepčního myšlení a odstupu, detailní obeznámenost s provozem rozhlasu, tolerantní, nedogmatická, nekonfliktní mentalita, smysl pro humor a v neposlední řadě i jeho morální kredit jej po listopadu 1989 ideálně předurčovaly pro funkci vedoucího redaktora literární redakce, kterou převzal již v dubnu 1990 a v níž úspěšně působil do ledna 2007 Svého přehledu o exilové a samizdatové produkci i bohatých osobních kontaktů využil při obnovování literární kontinuity, zaplňování bílých míst. Jeho řízení redakce se vyznačovalo daleko spíš inspirativností, kooperativností a všemožnou vstřícnou podporou invenčních iniciativ redaktorů než jakýmkoliv příkaznictvím a byrokracií. Udělením ceny Magnesia Litera v roce 2004 byly tedy právem v jeho jménu oceněny zásluhy literární redakce Vltavy o rozvoj a šíření české literatury. Při svém odchodu do důchodu obdržel v roce 2006 i výroční Cenu generálního ředitele ČRo za celoživotní práci.

Halasova činnost se však neomezovala jen na funkci vedoucího redaktora - sám se na profilu vysílání podílel i vlastním autorským vkladem. Jeho nejvýznamnější položkou byla v 90. letech četba na pokračování z překladu tzv. Jeruzalémské bible - Čteme Písmo, kterou připravoval do vysílání a která dosáhla 173 částí. Tento jedinečný čin však bohužel zůstal nedokončen - přerušilo jej roku 2002 úmrtí režiséra Josefa Melče, s jehož jménem byla četba nerozlučně spojena stejně jako se jménem interpreta Jana Hartla. J. Halas patřil na počátku 90. let i k zakladatelům Svazu rozhlasových tvůrců (od r. 1994 Sdružení pro rozhlasovou tvorbu), později se stal (po J. Henkem) jeho předsedou. Na půdě SRT především hájil a prosazoval (mnohdy polemicky) důstojné místo slovesné produkce v kontextu rozhlasové tvorby. S jeho koncepčními aktivitami jsou spojeny jednotlivé ročníky festivalu Prix Bohemia, především řada přidružených odborných seminářů, jež většinou i spolumoderoval, a také různé další specializované akce Sdružení (Bilance apod.); byl a dodnes je i porotcem různých rozhlasových soutěží.

Ve svobodných poměrech ještě intenzivněji rozvinul i svou publicistickou tvorbu, počet jeho článků (analytických studií, úvahových textů zaměřených na obecnou rozhlasovou problematiku nebo na jednotlivé konkrétní pořady, polemických glos aj.) se dnes už blíží tisícovce a lze je najít nejen v rozhlasových a jim příbuzných periodikách (Týdeník Rozhlas, Svět rozhlasu, Magazín Klubu Vltava, Divadelní noviny aj.) a v interních sbornících Sdružení, ale i ve významných denících a týdenících (Lidové noviny, Mladá fronta DNES, Právo, Literární noviny ad.). Do Mladé fronty DNES napsal i několik desítek brilantních fejetonů, v nichž osvědčil bystrý postřeh společenský i psychologický, smysl pro inteligentní humor i pro často překvapivou, vyostřenou pointu (výběr z nich vyšel bibliofilsky v roce 2007).

Z různorodých mimorozhlasových aktivit J. Halase připomeňme například jeho editorskou účast (s L. Kunderou) na vydání korespondence Františka Halase, podíl na dramaturgii a koncepci každoročního festivalu Halasův Kunštát či na genezi recesního uměleckého hnutí Kompresionismus. Byl ale i dobrým amatérským rokenrolovým zpěvákem a ujal se menších rolí v Hřebejkových filmech Šakalí léta a Pupendo. Po odchodu do důchodu v roce 2007 i nadále spolupracoval s literární redakcí (připravoval např. rozměrnou, opět biblickou, četbu na pokračování z knihy Velký příběh Bible), podílel se na činnosti SRT a rovněž pravidelně přispíval do seriálu Týdeníku Rozhlas Úvahy o rozhlase.

ČRo 3 - Vltava: Zemřel redaktor Jan Halas (7. 1. 2010)