Jak proběhlo přidání uměle odchovaného mláděte?
I když se zdálo, že jediné vylíhlé mládě se zdárně vyvíjí, byl výsledek hnízdění stále nejistý. Proto jsme se rozhodli přidat do hnízda v nejkratším možném čase ještě jedno mládě přibližně stejného stáří z umělého odchovu. V prvních dvou týdnech života totiž nezřídka dochází k nečekaným úhynům. Může to být způsobeno anatomickými či metabolickými odchylkami v důsledku genetické konfigurace nebo náhodným onemocněním či nehodou. Závažnější genetická poškození či vysoké koncentrace toxických látek vedou zpravidla k úhynu zárodku již ve vejci. Další prověrkou jsou dny po vylíhnutí, kdy dochází k plné aktivaci běžných životních funkcí a také k získávání imunity na běžné patogeny. Rychlý růst klade velké nároky na metabolismus organismu. Jeho odchylky pak zpomalují růst u méně životaschopných jedinců, což vede k jejich retardaci s fatálními následky. Po úhynu mláďat ztrácejí rodiče během několika hodin hnízdní pud a zpravidla předčasně opouštějí hnízdiště. To může vyústit i v přesídlení na jinou lokalitu.
S transportem z odchovny v Miloticích bylo nutné vyčkat, až adoptovanému mláděti bude alespoň 7 dnů. V pondělí 7.5. se vybraný jedinec, odchovaný po umělé inseminaci, vydal na několikahodinovou cestu. Kolegové z Agentury ochrany přírody a krajiny v Pavlově zvládli tento úkol s přehledem a ve smluvený čas dorazili na Staroměstské náměstí. Po nezbytném proměření a zvážení jsme mládě dali do budky na věži Týnského chrámu. Také jsme mohli spatřit, proměřit a vyfotografovat i vlastní mládě Týny a Tycha.
Týna v době naší návštěvy obletovala věž a výstražně křičela, zatímco Tycho klidně seděl na nejvyšším bodě věže. Rychle jsme zkontrolovali odloženou potravu v okolních věžičkách: holubi, ťuhýci, rorýs, potápka malá Je jasné, že Tycho se polepšil. Přesto jsme přidali maso z holoubat a pospíchali do Domu U Kamenného zvonu, kde máme monitor. Než jsme však dorazili, byla Týna zpět v budce a zahřívala jedno z mláďat, zatímco druhé dolezlo na kraj hnízda. Když se nevracelo, uchopila jej Týna opatrně zobákem za krkem a přisunula pod sebe. Jak jsme předpokládali, Týna nerozlišila, že místo jednoho mláděte má dvě. To je běžné i u ostatních dravců, a proto takovéto přesuny nejsou vůbec riskantní. Dravci nejsou schopni rozlišit jakékoliv pachové stopy z cizího prostředí nebo po doteku člověka.
Přidáním mláděte jsme snížili nebezpečí, že hnízdění skončí neúspěšně, a zároveň jsme posílili populaci sokolů o dalšího jedince z umělého chovu. Přikládání mláďat do hnízd volně žijících sokolů je nejvhodnější způsob vypouštění uměle odchovaných jedinců. Od divokých rodičů tak spolu s jejich vlastními mláďaty získají přirozené návyky pro život ve volnosti.