Jak dostala Dráčata "batůžky" (neděle 26. července 1998)
Čím víc prohlížím záznamů, tím těžší je vybrat pár obrázků k vystavení; člověku už začíná připadat zajímavé skoro všechno. Je to asi tím, že po dvou měsících přenosu (a třech letech sledování čápů) jsem až moc in a navíc že jsem si Dráčata oblíbil. Zkrátka už nemám odstup; definitivně jsem ho ztratil, když jsme Dráčatům dávali vysílačky a když jsem je držel v ruce.
Dráčata jsme se rozhodli obatůžkovat hned ráno, dřív než je Kristýna nebo David přiletí nakrmit, takže už po páté hodině jsme se sešli u první závory před vojenským prostorem. Poněvadž jsme nad Dráčaty museli od začátku získat převahu, bylo nás pět.
Franta vylezl ke hnízdu (což se snadno napíše, ale je to docela problém), přemohl největší z Dráčat a spustil nám ho dolů. Khalil ho začal fotit ze všech stran, Luboš a já jsme mu začali připevňovat vysílače a Klára si chystala nástroje na odběr kapičky krve. Dráče jako by se zrovna vylíhlo z dračího vejce - sekalo zobákem na všechny strany a občas se trefilo, takže než jsme skončili, měli jsme na rukou první šrámy (což se nám s dospělými čápy nikdy nestalo; jen jednou měl Franta šlinc u oka). Nakonec dal Luboš Dráčeti kroužky, kovový s číslem a nápisem N.MUSEUM PRAHA a modrý se šifrou ARU, čímž -jak se zdá- dostalo mládě jméno. Neznáme totiž pohlaví Dráčat, to by měli určit molekulárníci, a tím pádem jsme je nemohli individuálně a regulérně pokřtít, ale už v lese pod hnízdem se nám docela zalíbily šifry na kroužcích. Na to konto jsme největšímu Dráčeti začali říkat Aru.
Jako druhé přišlo na řadu prostřední Dráče, kterému připadlo "jméno" Asu, a potom nejmenší (jako jediné mělo ještě na hlavě velkou čupřinu bílého prachového peří) a nejklidnější, které dostalo přezdívku Aju. To už bylo slyšet signál Kristýnina vzápětí i Davidova pozemního vysílače; oba staří čápi nás nejspíš zpovzdálí sledovali (opravdu zajímavá výměna rolí!), ale protože celou akci nešlo uspěchat, skončili jsme až po desáté.
Několik dnů jsme pak čekali, jak budou Dráčata vysílače snášet; byli jsme připraveni kdykoli vyrazit do Brd a zase jim je sundat. Naštěstí to nebylo potřeba, i když je fakt, že Dráčata si s "batůžky" docela lámala hlavu. Ani ne tak s vlastními jako s těmi, které dostali jejich sourozenci. Dráčata si totiž navzájem pomáhala (a pomáhají) při čištění peří. Tak se často stávalo, že jedno mládě začalo obírat svého bratříčka (sestřičku?) a narazilo na vysílač. Začalo do něj klovat, což pochopitelně nepomohlo. Pak vzalo anténu, protáhlo ji zobákem a snažilo se ji srovnat a uložit mezi ostatní peří.
Teď už se mláďata neposlušnými pery na zádech svých sourozenců nezabývají. To ovšem neznamená, že by se na hnízdě nedělo nic zajímavého, mimořádného, překvapivého nebo komického. Vybral jsem pár obrázků, ze kterých Lenka vyrobila jednoduché animace:
Krmení dravé zvěře - David přinesl ryby (21/07/98, 16.01, 9 obrázků)
Ranní toaleta - mládě probírá peří svých sourozenců(25/07/98, 08.33, 9 obrázků)
Manévry na hnízdě - jedno z mláďat trénuje létání (25/07/98, 09.00, 7 obrázků)
Další manévry - mládě se znovu pokouší vznést(25/07/98, 14.43, 4 obrázky)
