Hudba v Leonardově Poslední večeři Páně
Americká agentura AP píše o italském hudebníkovi a počítačovém odborníkovi, který tvrdí, že v Leonardově Poslední večeři objevil zašifrované hudební noty. Pokud má pravdu, znamenalo by to, že renesanční génius po sobě nechal utajenou skladbu provázející proslulou nástěnnou malbu z 15. století.
"Zní to jako rekviem," říká Giovanni Maria Pala, "jako doprovodná hudba, která zdůrazňuje Ježíšovo citové pohnutí." Leonardova Poslední večeře, kterou její autor v letech 1494 až 1498 namaloval pro milánský chrám Santa Maria delle Grazie, zachycuje významnou chvíli. Evangelia vyprávějí, že Ježíš před svým uvězněním a ukřižováním naposledy stoloval s dvanácti apoštoly, a na nástěnném obraze je jasně patrné, jak jeho stoupenci otřáslo, když se od něj dověděli, že jeden z nich ho zradí.
Pětačtyřicetiletý hudebník, který žije v jihoitalském městě Lecce, začal studovat Leonardův obraz v roce 2003, kdy ve zpravodajském programu uslyšel o hypotéze, že renesanční malíř ve svém díle ukryl hudební skladbu. "Pak už jsem rádio neposlouchal, protože mě to jako hudebníka zaujalo a chtěl jsem to prozkoumat hlouběji," řekl Giovanni Maria Pala, který ve své nové knize vysvětluje, jak interpretoval jako hudební nápovědu ty prvky Leonardovy Večeře Páně, které mají v křesťanské teologii symbolickou hodnotu.
Hudebník si nejdříve všiml, že když nakreslí přes obraz pět linek notové osnovy, tak by mohly bochníky chleba a ruce Ježíše a apoštolů představovat noty. Křesťanská symbolika chápe chléb jako tělo Kristovo a ruce v ní slouží k požehnání jídla. Předpokládané noty však nedávaly po hudební stránce žádný smysl, dokud si Giovanni Maria Pala nevšiml, že musí notový zápis číst zprava do leva, což je u Leonardova písemného projevu velmi časté mimo jiné proto, že malíř byl levák. Hudebník ve své knize La Musice Celata čili Skrytá hudba také popisuje, jak na obraze objevil další klíče, které odhalují pomalý rytmus skladby a délku každé noty.
Výsledkem je čtyřicetivteřinový zbožný hymnus, o němž Giovanni Pala říká, že se nejlépe hraje na varhany, na kterých se už v Leonardově době běžně provozovala duchovní hudba. Alessandro Vezzosi, který řídí Leonardovo muzeum v jeho rodném městě Vinci, řekl, že sice Palův výzkum neviděl, ale jeho výsledky mu připadají hodnověrné. Vezzosi se také zmínil o starší hypotéze, že za ruce apoštolů na Poslední večeři se dají dosadit noty gregoriánského chorálu, ale dodal, že o hudebním významu chleba na Leonardově obraze slyší poprvé. "Vždycky je riziko, že tam uvidíme něco, co neexistuje, ale je jisté, že prostor je v obraze rozčleněn harmonicky," řekl Alessandro Vezzosi agentuře AP a dodal, že tam, kde jsou harmonické proporce, můžete najít hudbu.
Leonardovi sice přinesly slávu jeho obrazy, sochy i vizionářské nápady a vynálezy, ale byl velmi vzdělaný i v hudbě. Obdivovaný malíř hrál na lyru, vymyslel různé hudební nástroje a v jeho spisech najdeme několik hudebních hádanek, které se jako obvykle musí číst zprava doleva. Zbývá dodat, že nové interpretace milánské Poslední večeře se velmi rozbujely v době, kdy čtenáře a návštěvníky kin fascinoval literární a filmový příběh Šifra mistra Leonarda, který naznačuje, že jeden z apoštolů po Ježíšově pravici je Máří Magdaléna, s níž měl dítě, a jejich potomci prý žijí dodnes.
Hudebník Giovanni Maria Pala zdůrazňuje, že jeho objev neodhaluje žádná temná tajemství katolické církve ani Leonarda da Vinci a ukazuje renesančního umělce způsobem, který má daleko ke konspiračním teoriím příznačným pro fiktivní příběhy. "Leonardo se nám jenom objevuje v trochu jiném světle," říká italský hudebník a počítačový odborník, "nebyl to kacíř, jak se o něm někdy říká. Zdá se být jasné, že to byl všestranný a hluboce věřící umělec." Agentura AP dodává, že tahle nová šifra mistra Leonarda by tentokrát mohla být pravá.
Dnešní vydání pořadu Svět viděný internetem končí. Relaci, ve které vás seznamujeme s nejzajímavějšími články světových médií, můžete slyšet každý den od 19:10.
Některé vybrané pasáže si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.