Hospoda na mýtince (úterý 15. července 2003)
Nová odysea tady vstoupila ve známost, což kromě výhod má i své nevýhody. Včera to znamenalo strávit část dne na různých setkáních v Suzunu, okresním městě, které má asi patnáct tisíc obyvatel, ale podobně jako Ključiki je z valné části tvořeno dřevěnicemi, takže vypadá jako všechny sibiřské vesnice, jen je větší. Na rozdíl od loňska ovšem už i tady fungují mobilní telefony GSM.
Co je důležitější: po část dne včera Luboš čekal v krytu u "malyševského" hnízda. Čáp přiletěl - jenže potravu vyvrhoval mláďatům z okraje hnízda, takže ho nešlo odchytit. Dnes jsme tohle hnízdo nechali v klidu (kdo ví, jestli čápi naši přítomnost neregistrují - i když asi ne) a začali připravovat odchyt na hnízdě, kde jsme loni označili Romana.
Mimochodem, s těmi komáry jsem to minule přechválil. Jak píšu, saje mi jich z rukou pořád tak deset (a občas se mi nějaký připlete pod prsty a přiklepnu ho na klávesnici, už je po jednom na T, O a S - dobře jim tak). Divte se mi, že jsem celkem stručný.
Ještě zpátky k Malyševu. Přijeli jsme ke břehu Obu a Nikolaj ukázal na říčku, která se do něj vlévá: "Pamatuji, jak tekla velkým obloukem a vlévala se do Obu mnohem níž. Jeho tok se posunul už přinejmenším o kilometr." Ob široký asi tři sta metrů a hluboký prý třicet metrů tady mění své koryto a ukusuje břehy - i s vesnicí. Ostatně už loni jsme tu v lese natrefili na opuštěné nádraží. Ob odkrojil kus trati, takže bylo nutné postavit novou, a nádraží zůstalo osiřelé. Sibiřská varianta hospody na mýtince.