Generál Vasile Milea - zrádce nebo hrdina?
Při rumunské revoluci teklo v prosinci 1989 mnoho krve a svůj neslavný podíl na tom měla i armáda. O vojenský zásah žádali temešvárští komunističtí pohlaváři už 16. prosince, když ve městě propukly první nepokoje. Ministr obrany generál Vasile Milea reagoval zpočátku vyhýbavě, ale po dalším naléhání vyslal do Temešváru pět a posléze ještě deset hlídek – bez munice.
Druhý den ráno mu prezident Nicolae Ceaușescu přikázal, aby v Temešváru uspořádal vojenskou přehlídku jako demonstraci síly, která měla odradit lidi od protestů. Milea rozkaz vydal, ale stále ještě nepovolil vojákům munici. Kolem poledne ztropil Ceaușescu v bukurešťském politbyru scénu: nejdříve teatrálně pohrozil vlastní demisí, potom označil ministry vnitra a obrany i šéfa tajné policie Securitate za zrádce a chtěl je odvolat. Milea se nakonec prezidentovi podřídil, ale neodpustil si poznámku: „Hledal jsem ve všech vojenských řádech, ale nenašel žádný paragraf o tom, že má lidová armáda střílet do vlastního lidu.“ Vzápětí vydal příkaz k zásahu a povolil v Temešváru používání ostré munice.
O čtyři dny později eskalovalo napětí i v hlavním městě. V noci z 21. na 22. prosince armáda společně s dalšími bezpečnostními složkami postřílela desítky demonstrantů. V 7 hodin ráno se na pochod do centra města vydala ohromná masa dělníků z průmyslových závodů a bylo zřejmé, že armáda bude muset opět zasáhnout. Někdy kolem 9:30 spáchal Vasile Milea sebevraždu, ovšem za podezřelých okolností. To že ho státní rozhlas vzápětí označil za zrádce, vyvolávalo otázku, jestli nebyl zabit na příkaz samotného Ceaușesca.
Jeho nástupce a náměstek Victor Stănculescu prezidentovi vzkázal, že si zrovna zlomil nohu, takže nemůže velet jednotkám útočícím proti Temešváru. Ve skutečnosti se ale přidal na stranu povstalců a stal se později ministrem v revoluční vládě, která nechala generála Mileu pohřbít s poctami jako národního hrdinu. Stănculescova zlomená noha se mezitím velmi rychle uzdravila.