Galapágy - ostrovy nedotčené přírody ohroženy invazními druhy
V souvislosti se jménem Charlese Darwina se mnohým vybaví jeho výzkumná cesta kolem světa na lodi Beagle. Významnou zastávkou této cesty bylo souostroví Galapágy v Tichém oceánu. Tady slavný britský přírodovědec objevil řadu důkazů pro svoji evoluční teorii. Jeho poznámky z cest o rozmanitosti galapážských pěnkav se vzápětí staly základním kamenem při popisování zákonitostí vývoje druhů. Co je na ostrovní fauně Galapág tak zvláštní, to vysvětlil Tamaře Urválkové zoolog Jan Andreska z katedry Biologie a ekologické výchovy Pedagogické fakulty univerzity UK, který před časem souostroví navštívil.
O unikátnosti galapážské přírody a vývoji tamních živočišných druhů hovoří zoolog Jan Andreska (Natura, Tamara Urválková).
Jak na vás toto sopečné souostroví zapůsobilo? Dojem, který na mě místo udělalo, byl velmi silný a doslova zdrcující. Jel jsem tam poučen, prostudoval jsem si Darwinovu knihu, tedy jakýsi cestopisně-zoologický deník, zejména stati o zoologii obratlovců, které mě nejvíce zajímaly. Najednou to, co jsem znal jen z knih a mnoha dokumentárních filmů, jsem viděl na vlastní oči. Nesmírně působivý byl kontakt s tímto unikátním prostředím.
Specifičnost fauny, která tu žije, je daná izolovaným vývojem?
To bych si netroufl říct. Bezesporu má na ni vliv geografická izolace, Galapágy se nacházejí 900 km od pevniny. To je vzdálenost velká, ale dokážou jí překonat mořští ptáci, kteří jsou zvyklí se pohybovat nad otevřeným mořem. Protože jsou Galapágy geologicky velice mladé, dá se předpokládat, že fauna i flora se tam dostaly nějakou formou transportu, z 99 % byly naplaveny mořem. Od Ekvádoru tam teče Jihorovníkový proud, je docela silný a dokáže na ostrovy dovézt zvířata na kmenech spadlých stromů, které spláchly řeky. Najdeme tam původní savce - galapážské krysy, dále netopýry, ti sem určitě doletěli, a pak zvířata, která zvládla dlouhodobější transport bez pitné vody a potravy, jako jsou želvy, leguáni a hadi. Každé nové prostředí u všech druhů, která se do něj dostanou, vyvolá dvě možná řešení - buď zvířata uhynou a zátěž nepřekonají, nebo se novým podmínkám přizpůsobí. A právě způsob přizpůsobení oslovil Darwina, stále zajímá přírodovědce z celého světa a láká i turisty. Já jsem se odtud vrátil před rokem, rád si na pobyt vzpomenu, rád pracuji s fotografickým materiálem, který jsem si dovezl.
Jak je toto unikátní území chráněno?
Nejprve tam nebyli vůbec žádní lidé - proto se tam zachovala příroda v podobě, v jaké jí známe. Prvními uživateli ostrovů byli piráti, kteří se zde schovávali před spravedlností, dalšími obyvateli pak byli velrybáři, kteří v okolí lovili a potřebovali nějaké zázemí, sladkou vodu aj. Ostrovy anektoval Ekvádor v roce 1832, krátce po svém vzniku, udělal z nich kázeňský tábor. To také Darwin popisoval ve svých zápiscích, tedy že zde pobývá asi 300 odpůrců mladé ekvádorské republiky a s nimi guvernér, jeho zástupce a pravděpodobně nějací vězeňští dozorci. Potom se tam začali stěhovat různí kolonisté. Kolonizace byla nepředstavitelně obtížná, protože tam není pořádná orná půda, není tam skoro voda, polní hospodaření je tam velmi složité. Obyvatelé se živili rybářstvím a zemědělství jim sloužilo jen jako doplněk obživy. V roce 1934 vyhlásil Ekvádor první ochranářské opatření pro galapážské souostroví a od té doby bylo území v podstatě rezervací. V roce 1970 tam vznikl národní park, který je podporován vědeckou činností Darwinovy stanice a Darwinovy nadace, která sídlí ve Velké Británii. Britové pomáhají ekvádorským vědcům a snaží se jim zajistit lepší podmínky pro výzkum, Ekvádor výzkum kontroluje - jednak si za tuto činnost nechává platit, což je světově dosti neobvyklé, jednak Ekvádorci chtějí soustředit výzkum na to, co ostrovy potřebují. Např. jeden z projektů směřoval k likvidaci potkana na jednom z ostrovů nebo boj proti invazním rostlinám, které tu působí značné potíže. Další snahou národního parku je likvidace invazních druhů zvířat, které tam intenzivně škodí - zejména se jedná o kozy. Protože to jsou herbivoři stejně jako želvy, znamenají pro ně velkou potravní konkurenci - kozy sežerou na ostrovech vše, co najdou a velmi dynamicky se množí, protože tam nemají žádného přirozeného nepřítele. Příkladem může být ostrůvek Abingdon, kde vypustili kozla a dvě kozy a po patnácti letech, kdy tu probíhala likvidace koz, tu žilo skoro 40 tisíc jedinců. Dalším příkladem jsou domácí prasata, která se volně pohybují po ostrovech, to má děsivé důsledky pro želví snůšky. Kozy jsou stříleny z vrtulníku. Některé ostrovy byly takto již zcela vyčištěny a mají možnost se znovu vyvíjet bez zásahu invazních zvířat.
V přednášce jste uvedl, že na Galapágách žije neosamělejší živočich na světe a také nejkrásnější pták světa. Můžete je přiblížit?
Nejosamělejší zvíře světa, tak je to uvedeno i v knize rekordů, je želví samec Osamělý George, který žil po vyhubení všech želv svého poddruhu zcela sám na ostrově Abingdon, tam ho náhodně našli badatelé. Měli o něj strach, aby ho buď někdo neukradl nebo aby tam nezahynul bez lidské účasti a možnosti následné konzervace, takže ho odvezli do Darwinovy stanice, kde žije ve výběhu. Protože žil sám, není zvyklý na jakoukoliv želví společnost. Pokoušeli se pro něj najít z jiného ostrova samice příbuzného poddruhu, ale nechce s nimi kopulovat. Park už tímto způsobem jeden želví poddruh zachránil, takže se přes prozatímní neúspěchy snaží dál hledat - ať už ve spolupráci s jinými zahradami nebo za pomoci genetického výzkumu - a najít želvu, která by poddruhu nejvíc odpovídala. Želvy jsou dlouhověké, tak na to zbývá ještě čas.
A jak ke svému přízvisku nejkrásnější pták přišel galapážský racek?
To je výsledek ankety (jako zoolog ji z hlouby duše odsuzuji) - soutěžilo se, který z deseti tisíců ptáků žijících na zemi je nejkrásnější a nejvíce hlasů amatérských přírodovědců získal racek galapážský (Creagrus furcatus). Není se čemu divit, on je opravdu krásný. Anglicky se mu říká Swallow-tailed Gull podle vlaštovkovitého ocasu. Má červenu pásku kolem oka, je bělostný, ale jeho peří má v sobě tóny šedi. Žije zvláštním životem, je to jediný racek, který se adaptoval na noční lov, což je bezesporu jasné přizpůsobení na obtěžování ze strany fregatek, které by mu jinak braly ulovenou potravu. Přes den se líně potuluje po skaliskách, mhouří oči jako sova, a když padne soumrak (což nastává kolem 18. hodiny, noc je na rovníku exaktně dvanáctihodinová), tak se vydává na lov nad moře mezi ostrovy.
