František Chvalkovský – muž, který předal zemi Hitlerovi
„Polezu před diktátory třeba po kolenou, budu-li si jist, že z toho má národ prospěch.“ Výrok, který prý František Chvalkovský pronesl po jednání s Hitlerem, jako by nejlépe vystihoval postoje tohoto diplomata a obdivovatele italského fašismu, jenž se stal ministrem zahraničí v krizové době Druhé republiky.
František Chvalkovský se narodil v Jílovém u Prahy v roce 1885 v rodině zámožného sládka, díky čemuž mohl vystudovat práva a obchod. Za první světové války byl odveden, ale pro chatrné zdraví se mu podařilo vyhnout válečné frontě. Po vzniku republiky vstoupil do Agrární strany a stal se osobním tajemníkem předsedy Antonína Švehly. Jako člověk blízký Švehlovi udělal rychlou diplomatickou kariéru. Ve významné funkci působil už během poválečného vyjednávání mírové smlouvy s Maďarskem, následovaly posty vyslance v Japonsku, USA a Německu.
Kvůli nedobrému zdravotnímu stavu a také na nátlak své o jedenáct let mladší švýcarské ženy, která byla v Praze i Berlíně nespokojená, nechal se krátce před nástupem Hitlera k moci přeložit do Říma. Itálie Chvalkovského fascinovala. Obdivoval fašistickou disciplínu a filozofii činu, okouzlovaly ho monumentální stavby a pompézní průvody. Není patrně náhodou, že Chvalkovského dcera Anita se v padesátých letech stala pod uměleckým jménem Nita Dover právě v Itálii velmi populární herečkou a zpěvačkou.
Jeho profašistické tendence mu byly po Mnichovu výhodou. Ve funkci ministra zahraničí nahradil Benešova podporovatele Kamila Kroftu. Nějakou dobu prý připadala v úvahu i jeho kandidatura na prezidenta místo Emila Háchy (tuto ideu podporovali i Němci), takové pozice se ale dobrovolně vzdal. Chvalkovský vedl jednání s Hitlerem i představiteli okolních států, které vznášely na Československo územní nároky. Věřil, že když bude dostatečně pokorný, uhájí si nové Československo pod Hitlerovou patronací svůj prostor.
Marné naděje definitivně pohasly 14. března 1939. Tehdy se spolu s prezidentem Háchou v Berlíně podvolil nevybíravému nátlaku nacistického vůdce a společně podepsali dokument, v němž mu de facto předali moc nad českým národem. Nutno říci, že v dané situaci, kdy byla naprosto vyloučena jakákoli reálná obrana, už ani neměli příliš na vybranou.
Vyslanec neexistujícího vyslanectví
V nově vzniklém protektorátu získal Chvalkovský jednu z nejbizarnějších funkcí. Stal se vyslancem neexistujícího vyslanectví v Berlíně. Protektorát totiž nemohl vykonávat žádnou suverénní zahraniční politiku a žádné vyslance neměl. Jedinou výjimkou byl právě Chvalkovský, který ovšem protektorát zastupoval pouze jako fyzická osoba. V praxi vykonával čistě byrokratickou práci spočívající převážně v ověřování dokumentů a postupování žádostí a požadavků Úřadu říšského protektora v Praze.
Smrt zastihla podivného vyslance v únoru 1945 na dálnici nedaleko Berlína. Neunikl náletu spojeneckých letounů. V Praze mu byl vystrojen pohřeb se všemi poctami, věnec poslal prostřednictvím K. H. Franka i Adolf Hitler. Svým paradoxním způsobem měl František Chvalkovský štěstí. Po válce by byl s největší pravděpodobností souzen jako kolaborant.