Exodus (2. kniha Mojžíšova)

Druhá kniha Tóry, Exodus (z řec. Exodos = vyvedení) se hebrejsky jmenuje Šemót (Jména) a vypráví o ústřední události židovských dějin a teologickém jádru Tóry, vyvedení Izraelitů z Egypta. Ústřední postavou je Mojžíš, kterému se zjevuje Hospodin (český opis Božího jména - tetragramu JHVH) a vysílá ho společně s Áronem k faraonovi s žádostí, aby propustil Izraelce z Egypta.

První část knihy, kap. 1-15, vypráví o tomto vyvedení z Egypta a druhá část, kapitoly 16-40 pak o putování Izraelitů pouští a uzavření smlouvy s Hospodinem na hoře Sinaj. Téma exodu z Egypta je považováno za ústřední téma celé Tóry, které je připomínáno na mnoha místech Starého zákona.

V první části jsou ústředními postavami Mojžíš, kterému se zjeví Hospodin, a faraón, který až po tzv. deseti egyptských ranách propustí Izraelce z Egypta. Izraelci přechází přes Rákosové moře a putují pouští do Kenaanu. K důležitým momentům knihy patří ustanovení pesachové slavnosti, hodu beránka, v kap. 11 a dar Desatera v kap. 20.

Vedle narativních textů obsahuje Exodus i ustanovení různých zákonů, příkazu a nařízení. Vedle apodiktického (apodiktický = určitý, bez výjimky, vždy platný) Dekalogu to jsou různá kasuistická ustanovení, např. v tzv. Knize smlouvy (kap. 21-23), vztahující se ke konkrétním událostem nebo společenským jevům. Z dnešního pohledu řeší různé přestupky a trestné činy.