Eva Janáčová: Buď silná a statečná
„I když se v různých židovských denominacích lišíme mírou toho, jak moc dodržujeme nařízení, nikdy se nelišíme v tom, co je pro nás zásadní. Jeden Bůh, Tóra, pomoc potřebným, pohostinnost, snaha o zlepšení světa,“ píše v úvodu své nově vydané knihy rabínka Kamila Kopřivová.
Židovská komunita u nás i ve světě zažívá nyní velmi těžké a hlavně smutné období. 7. října došlo na jihu Izraele k bestiálnímu útoku, který bez skrupulí můžeme označit za největší protižidovský pogrom od dob holokaustu.
Čtěte také
Následně vzrostl počet a intenzita antisemitských útoků, a to rovněž v jinak mírumilovném Česku. A právě v této bolestné atmosféře, kdy se v mžiku smazaly rozdíly mezi jednotlivými židovskými skupinami, a všichni jsme se proti hrůznému teroru spojili, měla být slavnostně uvedena, tedy jak se v židovské tradici říká, „obřezána“, nová publikace s názvem Rabínka v zácviku.
Její autorka, která poslední léta působila pod tímto jménem na sociálních sítích, nás všechny ale překvapila. Dlouho plánovanou akci zrušila, protože by se nemohla „radovat nad novou knihou… když tolik z nás je traumatizováno a truchlí“.
A to je přesně celá Kamila, pardon, teď nově rabínka Kamila, která se v září stala historicky první českou rabínkou. Jsem upřímně nesmírně ráda, že jsem mohla být svědkem její rabínské ordinace v reformní Westminsterské synagoze v Londýně, kde teď nově působí.
Čtěte také
Tak zvané smichy jsem se účastnila úplně poprvé, byl to však jeden ze silných okamžiků v mém životě. Kamila si za den své ordinace záměrně vybrala jahrzeit, tedy výročí úmrtí rabína Jehudy ben Becalela, známého také jako Maharala, jehož odkazu věnovala svou dizertační práci.
Největší dojem ve mně zanechal moment, kdy jí její rabínští učitelé – symbolicky si úmyslně zvolila muže a ženu – předávali osobní požehnání a kladli jí při něm ruce na hlavu a na rameno. Magický okamžik, kdy se propojilo staré s novým, tradiční s moderním. Deborah Kahn Harris, ředitelka londýnské Leo Baeck College, kde Kamila dokončila svá rabínská studia, jí pak veřejně popřála a připojila známé sionistické heslo chazak v´emac, čili buď silná a statečná. Vzápětí však s úsměvem podotkla, že to už přece dávno je.
Mám velkou radost, že naše nová rabínka získala místo zrovna ve Westminsterské synagoze v Londýně, která je pomyslným domovem 1564 svitků Tóry shromážděných během období nacismu a pocházejících z dnes již často zcela zničených nebo zaniklých židovských obcí v Čechách a na Moravě.
Čtěte také
Československý stát je v roce 1963 za velké peníze prodal do Anglie, kde je díky místnímu filantropovi převzala pod svá křídla právě Westminsterská synagoga, jejímž byl tento dárce dlouholetým členem. Svitky jsou dnes právně součástí nadace The Memorial Scrolls Trust a většina z nich je trvale zapůjčena do židovských komunit po celém světě.
Na druhou stranu mě upřímně mrzí, že Kamila nebude působit v Česku. Její hluboká touha po dalším vzdělávání – krátce po své ordinaci mi řekla, že se chce učit od těch nejlepších – stejně jako její velké srdce, empatie či úcta a respekt k druhým z ní činí skutečnou paní Rabínku, která v našich končinách neskonale chybí.
Proto ještě jednou přeji velké mazal tov, a to nejen jí, ale rovněž její první knize, která vedle jiného připomíná nezastupitelnou roli žen v židovském společenství a jejich hledání toho, co nás všechny přesahuje a zároveň sjednocuje.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
