Dostane se k nám nový škůdce brambor?
Bramborová pole Jižní Ameriky, a teď už i Evropy, obchází, tedy přesně řečeno oblétává, hrůzný motýlek se jménem Tecia solanivora Povolný 1973.
Povolný: Je to příběh skoro detektivní. V roce 1971 se v Kostarice objevil kalamitní škůdce brambor, který sem byl patrně zavlečen z Guatemaly. Zkoumal to ve Washingtonu D.C. dr. Ronald Hodges, kterého dobře znám, a ten si s tím taky nevěděl rady. V tom případě se obvykle spojí s Commonwealth Institute of Entomology, což je nejstarší identifikační institut pro škůdce, protože se vyvinul ještě z imperiální Anglie, kde se centrálně koordinoval boj po tlumení tzv. kobylek. Tam seděl můj odchovanec dr. Bradley, který výběr zúžil a poslal mně to. A já jsem během dvou dnů věděl, že je to naprosto neznámá věc, kterou jsem v roce 1973 popsal jako Tecia solanivora.
Budil: Takže se motýlku dostalo cti nést jméno Povolný.
Povolný: Je to binomen, rodové jméno, druhové jméno a potom jméno autora, které je tam natrvalo, pokud nepojmenoval něco, co už bylo známo. Čili je to spojeno s mým jménem, ale to není tak důležité jako význam toho škůdce. Už je to skoro třicet let a on se dostal přes Panamskou šíji nejprve do severních států Jižní Ameriky a dneska už je prakticky všude v celé oblasti pěstování brambor v Jižní Americe, ale také ve vysokohorských polohách And, odkud se pro novošlechtění vyváží botanické brambory.
Budil: Co tento škůdce způsobuje?
Povolný: Bohužel je to žír mnohem katastrofálnější než u mandelinky bramborové. Ta se soustřeďuje na nať. Samice těchto molů však zakládají bramborové stolony. Čili když je napadena hlíza, tak najednou zkolabuje celý řádek brambor. Je to tzv. přepadání rostlin. Nejzajímavější je, že tento škůdce se může vyvíjet i na pytlovaných bramborách ve skladech, na bramborách uskladněných. Hlíza je tak zničena, že se promění v něco na způsob houby. Ono to zkorkovatí, jak je to těmi housenkami provrtáno, takže když to vezmete do ruky a stisknete, vypadá to jako houba, a potom, když to zase pustíte, tak to natáhne vzduch a je to totálně zničené.
Budil: Takže tento mol se nešíří pouze v přírodě, ale lidé ho rozšiřují s pytlovanými brambory?
Povolný: Ano. To je něco podobného, jak asi vznikala mandelinka bramborová také jako škůdce. Původně na divokých bramborách, ale potom se něco muselo v té populaci stát. Jednou z možností je, že člověk tomu dá příležitost šlechtěním.
Budil: A proč ta panika až po třiceti letech?
Povolný: Ta panika je tu proto, že se nepodařilo v rozporu s původními představami udržet tohoto škůdce karanténními předpisy, službami a opatřeními na jihoamerickém kontinentu.
Budil: Čili neuvážlivost lidí...
Povolný: Řekl bych, že tady hraje velkou roli i tzv. černý obchod, protože je zcela jasné, že na Kanárské ostrovy, konkrétně na Tenerife, byl tento škůdce zavlečen načerno dováženými bramborami, které byly pytlovány. Tady se rozmnožil, a s touto kalamitou si nevíme rady.
Budil: A to se věda za těch třicet let nedokázala naučit, jak s tímto škůdcem bojovat?
Povolný: Bylo docíleno významného pokroku. Můj přítel Torihroši Inoue z tokijské univerzity se svým týmem jeli do Panamy a vyvinuli tam velice účinný feromon. Jenže jak je u těchto feromonů obvyklé, účinkují pouze v době, kdy hustota populace je relativně nízká, to znamená, že těch samic tam ještě není mnoho. Ale jakmile už začne škodit a populační hustota vzroste tak, že celé mikroklima podél bramborových kultur je už přesyceno samičím atraktantem, tak to přestane působit. Feromon je tedy důležitý tam, kde hrozí nebezpečí zavlečení, ale jakmile už je škůdce v gradaci, to znamená, že už se jedná o statisíce jedinců, tak pak už nefunguje, a musí se bohužel sáhnout k nákladným metodám chemického hubení. V Jižní Americe to jenom za poslední léta stálo asi 300 milionů dolarů, a to bez většího účinku.
Budil: A lidská nesvědomitost tedy dovolila těmto molům vstup do Evropy?
Povolný: Ano, ale je to v kombinaci s adaptibilitou tohoto škůdce, protože původně byl ve výškách kolem tří a půl tisíc metrů, ale dostal se i do kultur pěstovaných v nižších polohách, jako je tomu na Kanárských ostrovech.
