Doprava v Indii
Ještě než jsme vyrazili na cestu na sever, nechal se Luboš slyšet, že by po Indii rozhodně řídit nechtěl. Nechápala jsem přesně proč. Neuměla jsem si představit, že kulturní rozdíly by se mohly projevit i v dopravě. Ano, v Indii se jezdí vlevo a silnice jsou úzké a nekvalitní, ale když jednou člověk umí ovládat auto, neměl by nastat nejmenší problém!!!
S autem přímo do kulturní propasti
Jak se ale ukázalo, opak je pravdou. Jedním z prvních rozdílů mezi naší a indickou dopravou je variabilita dopravních prostředků. Zatímco my se omezujeme na osobní a nákladní auta, v Indii se na silnicích setkáte s pěšími a cyklisty, volskými povozy, rikšami, motorikšami, motocykly, osobními i nákladními auty.
Všichni tito účastníci provozu se musí nejen vejít do dvou pruhů o šířce naší silnice první třídy, ale pokud možno se i co nejrychleji a bez nehody dostat k cíli. Proto neustále někdo někoho předjíždí a já bych si dokonce troufala podotknout, že i když se v Indii jezdí vlevo, my jsme na naší cestě strávili většinu času v (mém oblíbeném, ale naprosto nesprávném) pravém pruhu - právě z důvodu předjíždění.
"Horn, please!"
Aby se v tom zmatku nakonec někomu něco nestalo, všichni neustále troubí, což se mi zpočátku jevilo jako velice agresivní a neslušné chování. Přece jen u nás se řidiči uchylují k použití klaksonu až ve velmi vyhrocených situacích. V Indii je tomu přesně naopak. Uvědomíte si to při pohledu na korby nákladních vozů (většinou značky TATA, která ale nemá nic společného s naší TATROU), které jsou popsány barevným nápisy "trubte, prosím" ("Blow, please" nebo "Horn, please"). Předjíždějící vůz tak vlastně dává ostatním účastníkům dopravního chumlu najevo, co se chystá udělat. Nikdy jsem neviděla, že by předjížděný vůz přidal, jen proto, aby ho kolega z jiné firmy nemohl předjet, jak se to běžně děje u nás.
Jízda po indických dálnicích mi tak v důsledku vůbec nepřipadala monotónní a uspávající, jak to může být někdy u nás, ale naopak velmi pestrá a živá, dokonce náročná na soustředění. Když se totiž rozhodnete předjet nějaký ten volský povoz, tak tomuto jednání musí přizpůsobit jízdu nejen vozidla před a za vámi, ale i ty proti vám. Takže stresující není pouze předjíždění, ale také uhýbání protijedoucím automobilům, které předjíždějí.
Naprosto běžně jezdí indičtí řidiči se sklopenými zpětnými zrcátky, což z našeho úhlu pohledu trošku ztrácí smysl, nicméně, kdyby je nesklopili, tak by o ně brzo přišli. Tak natěsno se v Indii jezdí.
Rychle kupředu!
Vrtalo mi hlavou, jak je to s nehodami. V takovém mumraji přece musí docházet k nehodám docela často! A co rychlost, kterou se jezdí? Vzhledem k tomu, jak rychle se okolní auta přibližovala a zase vzdalovala, tak se mi zdálo, že závratnou. Jen pro zajímavost: na indických dálnicích je maximální povolený limit 60 km/hod. O porušování tohoto nařízení jsem ani na okamžik nezapochybovala, tedy až do chvíle, kdy jsem se podívala na tachometr. Ručička se pohybovala někde kolem 40 km/hod. Neuvěřitelné, jak je všechno relativní. Pokud se silnice uvolnila a bylo možné jet plynule, tak jsme se opravdu pohybovali rychlostí kolem šedesátky, to se ale stávalo málokdy. Indické silnice připomínají jakousi nekonečnou frontu od jednoho konce země až na ten druhý.
Volná nika
Naše dopravní tahy se od těch indických liší ještě v dalším ohledu. Ze všech druhů motorových i nemotorových vozidel, patří mezi ty nejpočetnější obrovské barevné náklaďáky, za nimi následují motorky, motorikši a až někde úplně na konci řady se tísní osobní automobily. Po cestě jsme jich zahlédli jenom pár. Většinou se jednalo o svatebčany na cestě na obřad nebo z obřadu na hostinu. Zdá se, že i bohatší Indové raději cestují na delší vzdálenosti vlakem a střední vrstvy si osobní vůz dovolit nemohou.
Právě proto vyvolal nedávno tak velkou diskusi nový model osobního vozu třetí největší indické automobilky TATA Motors, který byl představen 10. ledna na 9. ročníku autosalonu Auto Expo v Novém Dillí. Jedná se totiž o nejlevnější vůz na světě - stojí pouhých 2500 dolarů, tedy v přepočtu kolem 44 000 Kč. Tento automobil pravděpodobně obsadí "volnou dopravní niku"- předpokládá se, že ho začne masivně kupovat právě početná střední vrstva, což může způsobit na indických silnicích vážný kolaps.
Půvabné motorky
Než se tedy nové auto dostane někdy v polovině roku 2008 do prodeje, zůstávají typickým indickým rodinným dopravním prostředkem motocykly. Žasli byste, co všechno se na nich dá přepravovat. Od sudů na vodu, přes balíky sena až po širokoúhlé televizory. Kromě toho ale samozřejmě na takovém motocyklu cestuje i celá početná rodina. Jak se tam vejde?
Otec řídí. Před ním a za ním sedí libovolný počet dětí. Celou skrumáž uzavírá manželka, která se veze úplně na konci sedadla a ke všemu na něm ještě sedí bokem. Je to nezvyklý pohled a já z něj usuzuji, že její víra v mužovy řidičské schopnosti nebo manželčina odvaha musí být obrovská. Nicméně díky tomu za každou motorkou vlaje pestrobarevné sárí, což dodává těmto chladným kovovým strojům řekla bych až něžný půvab.
Je zvláštní, jak rozdílnou symboliku mohou stejnému výrobku dodat různé kultury. U nás jsou motorky divoké stroje pro svobodné duše, co rády jezdí z větrem o závod, zatímco v Indii jde spíš o krotké domácí mazlíčky, kteří nesmí za žádných okolností nikomu z rodiny ublížit.