Co je to artéská studně?
Každá studně je v podstatě více či méně hluboká šachtovitá jáma vykopaná nebo vyvrtaná k jímání vody. Aby se mohla pyšnit přívlastkem artéská, musela by být situována v místě, kde se vyskytuje tzv. artéská voda. Ta byla poprvé popsána v historickém kraji Artua v severní Francii, odkud pochází i její název. Studny s artéskou vodou byly ale známy už ve starověkém Egyptě a vyskytují se téměř po celém světě.
Od jiných podzemních vod se artéská voda neliší ani svým chemickým složením, ani barvou nebo chutí, ale výhradně geologickým uložením. Je totiž obsažena ve vrstvě propustné horniny, která je shora uzavřena nepropustnou vrstvou. V mísovitých pánevních oblastech je její podzemní hladina tedy napjatá a zespodu tlačí voda na nepropustnou vrstvu, tj. na tzv. artéský strop.
Jestliže onu nepropustnou vrstvu navrtáme, voda působením přirozeného vztlaku vytryskne nebo vystoupí až na tzv. piezometrické nivó, výtlačnou úroveň, kde se tlaky v celé zvodněné vrstvě vyrovnají. Tato úroveň může být buď ještě pod povrchem země (taková je naprostá většina artéských studní u nás i ve světě), anebo za určitých geologických podmínek vystoupí až nad zemský povrch a jednorázově nebo opakovaně vystříkne. Takovým příkladem je tzv. Herlianský gejzír u Košic na východním Slovensku. Ten totiž není gejzírem v pravém slova smyslu - je to právě uměle navrtaná artéská voda. K navrtání došlo v roce 1870 a od té doby vytryskává voda z hloubky 405 metrů v pravidelných intervalech (v současnosti je to asi 30 hodin) do výšky kolem šestnácti metrů. V minulosti byly intervaly kratší a výška původně až 30 metrů. Jde o úkaz velice vzácný, protože v běžných artéských studních dosahuje hladina vody jen několik metrů pod zemský povrch.