Čím jsme to žili
Čím jsme to žili – v první polovině dubna 1990
Neklid a napětí - jsou dva pojmy, které se mohou stát společným jmenovatelem domácího i zahraničního dění v první polovině dubna 1990. Pád režimů v zemích střední a východní Evropy, úsilí o nastolení samostatnosti, utváření nového státoprávního uspořádání v celé řadě zemí, hledání nového stylu soužití národů… to všechno byly otázky, které v tomto období vyvstávaly stále naléhavěji.
Neklidná situace ve vztazích Litvy a Sovětského svazu
Litva jako první pobaltská republika vyhlásila nezávislost už 11. března 1990. Na začátku dubna adresoval Michail Gorbačov litevskému parlamentu požadavek, aby ustanovení o samostatnosti Litvy bylo zrušeno. Vztahy mezi drolící se mocností a jejími (donedávna) satelity, jež byly kdysi do celku Sovětského svazu nedobrovolně přičleněny, se přiostřovaly.
Litvu si připomínáme snímkem jedné z nejosobitějších památek této země – tzv. Hory křížů, umělého pahorku, který se nachází 11 km severovýchodně od města Šiauliai. Na pahorku je vztyčeno několik tisíc křížů. První zde byly zasazeny v první polovině 19. století na památku obětí polského listopadového povstání z roku 1831. Hora křížů je jednak křesťanským poutním místem, současně pak symbolem odporu litevského lidu proti sovětské moci.
Napětí narůstá i u nás
Týká se prohlubujících se sporů o budoucí státoprávní uspořádání republiky. K tomu, aby vyřešili problémy česko-slovenské vzájemnosti, se sešli předsedové české a slovenské vlády – Petr Pithart a Milan Čič. Zatímco Pithart hovoří o „hlubině problémů“, o jejichž podstatě víme vlastně jen málo, přesto vyjadřuje pevné přesvědčení, že budoucnost obou národů se bude vyvíjet v rámci jednoho státu. Ze slov slovenského předsedy vlády Milana Čiče už takové odhodlání nezaznívá. Otázka dělení federace na dvě samostatné republiky byla již v dubnu roku 1990 jednoznačně otevřena.
Napětí na středním východě
Tradičně neklidná oblast středního východu začala opětovně hrozit ostrým konfliktem mezi Irákem a Izraelem. Napětí se vyhrotilo poté, kdy irácký despota Sadám Husajn vyslovil na adresu Izraele ostré výhrůžky. - V komentáři k tomuto dění máme možnost připomenout si hlas a formulační jedinečnost někdejší vynikající zahraniční zpravodajky Československého rozhlasu Věry Šťovíčkové-Heroldové.
Věra Šťovíčková-Heroldová foto: radioservi-as
Čím jsme to jezdili?
Napětí ovšem nastalo také v otázce kapacit výroby našeho – tehdy – nejmodernějšího osobního vozu škoda-favorit. Příspěvek Rozhlasových novin nám připomene nejen čím jsme to tehdy (ve velké většině) jezdili, ale také fakt, že na začátku roku 1990 byla auta ještě na příděl, bylo nutno zapsat se do pořadníku.
Napětí mezi světovými mocnostmi
Změny v Evropě a v Sovětském svazu dopadaly přirozeně také na vývoj vztahů mezi největšími světovými mocnostmi. Obě však projevovaly dobrou vůli po dialogu, vyjadřovaly snahu vznikající nedorozumění zažehnat, překlenout značně odlišné představy o budoucím vývoji světa a vzájemných vztahů. Ve Washingtonu se v první polovině dubna sešli ministři zahraničí Sovětského svazu Eduard Ševarnadze a Spojených států James Baker a dojednali setkání nejvyšších představitelů obou zemí – prezidentů Michaila Gorbačova a George Bushe.
A ještě k názvu státu
Napětí nadále vyvolávaly také dohady o tom, jak se náš stát má vůbec jmenovat. K celé věci se sešla schůzka v prezidentském zámku v Lánech. Ze zvukového příspěvku se dozvíme, že přítomní nejvyšší státní činitelé se sice shodli na změně ústavního zákona… jak se však bude republika jmenovat, to se posluchači na začátku dubna 1990 ještě nedozvěděli.
Byla to doba plná napětí a nejistot. Ale na druhou stranu…byla snad někdy předtím – a někdy potom doba jiná?
Zámek Lány foto: wikipedia commons
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
