Cesta čápů do zimovišť 2004

Samičku Altynaj jsme u řeky Ob v Rusku označili vysílači v létě 2003, takže její cestu do zimovišť jsme v uplynulých měsících sledovali již podruhé. Stejně jako v roce 2003, i na podzim 2004 doletěla zimovat do stejné oblasti - západního Madhjapradéše v Indii. Téhož cíle však dosáhla po poněkud jiné trase. Velmi významná odchylka, která činí několik set kilometrů, vznikla tak, že Altynaj během své zastávky v jižním Kazachstánu v září a říjnu 2004 postoupila daleko na západ. Také časový průběh obou cest do zimovišť, jež Altynaj absolvovala s "batůžkem" na zádech, byl odlišný - nebo přesněji, posunutý. V roce 2004 trvala její podzimní migrace od 26. srpna do 29. nebo 30. října; začala tak o devět a skončila o deset dnů dříve než v roce 2003.

Na rozdíl od Altynaj jsou sameček Čingis a samička Tuja teprve "nováčky" Nové odyseje. Ve středním Mongolsku jsme jim vysílače nasadili v létě 2004.

Oba tito čápi opustili svá hnízdiště poměrně pozdě - Čingis 26. září (a hned během tohoto prvního "letového" dne překonal 475 kilometrů), Tuja dokonce až 8. nebo 9. října. Čingisovi pak trvalo šest dnů, než doletěl k Mataigou na Žluté řece, kde zůstal tři týdny. Téměř stejně, byť později, letěla i Tuja. Cesta ke Žluté řece jí trvala pět nebo šest dnů a zůstala u ní rovněž tři týdny. Po nějakou dobu dokonce oba čápi pobývali jen asi patnáct kilometrů od sebe.

Na další cestu se Čingis vydal 23. či 24. října a 31. října doletěl na zimoviště v severním Myanmaru (Barmě). Tuja svou zastávku u Žluté řeky opustila 4. listopadu, ale již po týdnu se na několik dnů opět zastavila - tentokrát v horách u čínského Daochungu. Znovu se rozletěla 17. listopadu a 24. nebo 25. listopadu dosáhla zimoviště u hranice mezi Myanmarem a jižním cípem indického státu Mizoram.

Zatímco Altynaj musela během své cesty do zimoviště uletět téměř 4 800 kilometrů, Čingis letěl po trase dlouhé "jen" 2 900 a Tuja 3 400 kilometrů.