Česká zima nezima: čápi i hosté ze severu

Zpívající špaček obecný, Přerov 9.3.2008.
Zpívající špaček obecný, Přerov 9.3.2008.
Extrémně teplý prosinec vybízí k řadě otázek. Jak třeba reagují na teplé počasí ptáci? Někteří neodlétli, někteří zpívají jako na jaře, ale většinou to vypadá, jakoby se nic neobvyklého nedělo.

V době vánočních svátků ornitologové často vyrážejí do terénu, máme tedy dost přesné informace, co se děje mezi našimi opeřenci. Při procházkách přírodou, zvláště když vysvitne slunce, si můžeme všimnout, že se ptáci víc ozývají, například sýkory zpívají, jakoby již bylo jaro. Městské druhy, jako například kosy, může teplé počasí vyprovokovat i ke skutečnému hnízdění. Následující ochlazení ale podobné pokusy bohužel až na úplné výjimky zhatí.

Tažní ptáci, kteří neodlétli

Vyšší teploty a hlavně povrch země nezapadlý sněhem, a tedy snadný přístup k potravě, jsou důvodem, proč od nás neodlétli někteří tažní ptáci. Můžeme tak stále vidět i stohlavá hejna špačků nebo čejky sbírající potravu na holých polích. Tyto ptáky ale zhoršení počasí určitě nakonec k migraci přiměje, byť nepoletí daleko – zimují totiž v jižní Evropě, třeba ve Francii vzdálené jen několik set kilometrů. Proto se k nám také vracejí na jaře mezi prvními, většinou již v únoru. Někdy tak nemusí být jednoduché rozeznat, zda jde ještě o přezimující ptáky nebo již o první jarní navrátilce.

Čápi u nás v zimě jako doma

Čápi na hnízdě ve Vlkoši

Jinak je tomu u čápů, které můžeme v letošní zimě pozorovat na několika místech. Kromě známého zimoviště v Blatné se druhým rokem přes zimu zdržuje čáp u Ivanovic na Hané nebo na Nymbursku u obcí s poetickými názvy Choťánky a Vrčení. „Míst, kde lze vidět čápa na přelomu prosince a ledna je ale více,“ říká Zdeněk Vermouzek, ředitel České společnosti ornitologické. „Jen si musíme dát pozor na záměnu s volavkou bílou, kterých je přece jen mnohonásobně víc. Základním rozlišovacím znakem čápů je červený zobák, volavky se navíc často objevují v hejnech, „zimní“ čápi maximálně ve dvojicích.“

Zimní hosty teplo neodradilo

Na výskytu zimních hostů ze severu se ale teplá zima nijak zásadně neprojevila. Jak dokládají pozorování ve Faunistické databázi ČSO nebo na videokanále MOS, vidět můžeme kromě obvyklých zimních kachen – kaholek, morčáků, hoholů nebo turpanů – i mnohem vzácnější druhy, za kterými pozorovatelé neváhají jet i několik set kilometrů. Na jihomoravské Pálavě tak můžeme potkat pěvušku podhorní, v západních Čechách jiný horský druh, zedníčka skalního, jehož let a červená křídla připomínají motýla, a kousek od našich hranic, na německé straně Krušných hor se dokonce objevila sovice krahujová, která do střední Evropy zalétá z hnízdišť na dalekém severu opravdu velice zřídka. Přičteme-li kalousy a pustovky na tradičních nocovištích, nebo kajky mořské či bernešky na nezamrzlých vodních plochách, můžeme říci, že pozorovatelé ptáků mají doslova žně.

Pěvuška podhorní (Prunella collaris)

Podpořte ochranu naší přírody

„Potěšující je, že ptáci stále víc lidí nejen zajímají, ale příspěvek na jejich ochranu se stává pravidlem a často i narozeninovým nebo vánočním dárkem,“ uzavírá úvahu nad právě končícím rokem Zdeněk Vermouzek. „V čím dál méně fungující státní ochraně přírody tak nabývají na významu projekty nevládních organizací, jako je třeba první ptačí park Josefovské louky.

Spustit audio
autor: Česká společnost ornitologická