Černé a Čertovo jezero - národní přírodní rezervace

00952188.jpeg
00952188.jpeg
Národní přírodní rezervace Černé a Čertovo jezero byla založena již v roce 1933 k ochraně dvou z osmi šumavských jezer (Z nich 5 najdeme na české straně hranice, 3 na straně německé). Dva ledovcové kary s jezery na svazích Jezerní hory leží 4 - 6 km severozápadně od Železné Rudy, chráněné území se nachází v nadmořských výškách od 1008 do 1343 m. na ploše 175 ha.

Všechna šumavská jezera mají ledovcový původ. V době ledové vzniklo na Šumavě několik menších ledovců. Po jejich ústupu (přibližně před 12 tisíci lety) zde zůstaly zahloubené pánve, tzv. kary, hrazené čelními morénami. Ty jsou dnes zaplněny vodou.

Mezi oběma jezery probíhá hlavní evropské rozvodí. Černé jezero je největší (18,4 ha), nejhlubší (40,6 m) a nejníže položené (1008 m.n.m.) jezero na české straně Šumavy. Tmavé zbarvení hladiny jezera je způsobeno odrazem okolních hustých lesů a cca 9 metrovou vrstvou kalu, který je tvořen pylem z okolních jehličnanů, ukládajícím se zde několik tisíciletí. Nad Černým jezerem se vypíná 320 metrů vysoká Jezerní stěna. Černé jezero nemá žádný viditelný přítok. Napájí ho četné podzemní prameny, vyvěrající při úpatí Jezerní hory. Voda z jezera odtéká Černým potokem do Úhlavy.

Čertovo jezero je se svoji rozlohou 10,3 ha druhé největší ledovcové jezero v České republice. Leží v nadmořské výšce 1028 m, hluboké je místy až 37 metrů. Nad západním a severozápadním břehem jezera ční 313 m vysoká stěna Jezerní hory. Čertovo jezero je napájeno dvěma malými potůčky. Vody Čertova jezera odvádí Jezerní potok do Železného potoka. Ten dále ústí do řeky Řezná (Regen) a s ní do Dunaje.

Čertovo jezero

Příkré skalní stěny u Černého a Čertova jezera jsou jediným místem na Šumavě, kde každoročně vznikají sněhové laviny. Ve strmých karových stěnách se vyvinuly skalní stupně a suťové proudy, nad Černým jezerem jsou ve stěně skalní plotny se zbytky ledovcových ohlazů. Ve vrcholové části jihozápadních svahů Jezerní hory leží rozsáhlá suťová pole. Skalní podloží celé rezervace tvoří biotiticko-muskovitické svory s morfologicky významnými, až několik metrů mocnými vložkami kvarcitů a kvarcitických svorů. V úpatních částech karů se místy nacházejí výrazné vrstvy kvartérních uloženin, zastoupených glaciogenními, periglaciálními a menšími náplavovými tvary.

Pro oblast jsou charakteristické suťové karové smrčiny s dominantní třtinou chloupkatou (Calamagrostis villosa) a fragmenty subalpínských bezlesých společenstev. Pravidelný pohyb plazivého sněhu a menších lavin po strmých svazích společně s dlouho vytrvávajícími sněhovými poli (sněžníky) pod skalními stupni výrazně snižují přirozenou hranici zapojeného lesa v karech. Zcela převažující smrkové porosty jsou různorodého původu. Staré porosty na náhorní planině Jezerní hory jsou pravděpodobně přirozenou klimaxovou smrčinou. Nejstarší smrky dosahují věku 300 let a mají solitérní habitus naznačující, že před zhruba 150 až 300 lety zde rostl nezapojený smrkový les. Tato smrčina byla na větších plochách kácena při zásazích proti kůrovci v letech 1996 až 1998 (dřevo zůstalo dřeva na místě), jinak je ponechávána samovolnému vývoji. Svahy pokrývají mladší smrčiny, vyvinuté na místech, kde bylo pravděpodobně holosečně káceno na počátku 19. století. Nenajdeme zde stromy starší než 250 let. Do nadmořské výšky 1200 až 1250 m pronikají buky, které místy dokonce převažují (v části karu Čertova jezera). V celé rezervaci, zejména pod úrovní 1250 m n. m., roste jedle, která se, s výjimkou vrcholového hřbetu Jezerní hory, přirozeně obnovuje. Rozsáhlé změny však způsobil v roce 2007 orkán Kyrril.

Na skalních stupních rostou krátkostébelnatá společenstva- tvoří je např. sítina trojklanná (Juncus trifidus), psineček skalní (Agrostis rupestris) a vzácně jinořadec kadeřavý (Cryptogramma crispa). Spáry skal, do kterých zatéká voda, jsou souvisle porostlé bezkolencem modrým (Molinia caerulea). Na stupňovitých skalních plochách v obou karech jsou vyvinuty také ostrůvkovité porosty borovice kleče (Pinus mugo) s ojediněle vtroušeným jeřábem ptačím (Sorbus aucuparia) a vrbou velkolistou (Salix appendiculata).

Černé jezero

Stanoviště sněžníků umožňují vývoj vysokobylinných společenstev horských niv, kromě dominantní papratky horské (Athyrium distentifolium) v nich roste hořec panonský (Gentiana pannonica), dále např. samorostlík klasnatý (Actaea spicata), mléčivec alpský (Cicerbita alpina), pryskyřník platanolistý (Ranunculus platanifolius) aj.

V Černém jezeře roste na jediné lokalitě v ČR šídlatka jezerní (Isoëtes lacustris), bylo tu také dosud nalezeno 205 druhů sinic a řas. Rezervace je mimořádně významným územím rovněž z hlediska bryologického a lichenologického. Kary obou jezer jsou jedinými lokalitami mechu pruhovky vroubkované (Rhabdoweisia crenulata) v ČR. Jen zde a v karu Plešného jezera roste lesklec sourubkovitý (Plagiothecium neckeroideuma), v potůčku v karu Čertova jezera se nachází jedna ze dvou lokalit okružnice stlačené (Nardia compressa) u nás. V chráněném území, zejména v jezerních karech, žijí mnohé význačné druhy hub, např. chráněná bolinka černohnědá (Camarops tubulina) nebo vzácný choroš ohňovec ohraničený (Phellinus nigrolimitatus), vázaný na staré padlé kmeny smrků.

Fauna rezervace je druhově relativně chudá, obsahuje však velmi významné reliktní prvky. Na Jezerní hoře v biotopu periglaciálních kamenných sutí žije vzácný arkto-alpínský severský pavouk slíďák Acantholycosa norvegica. Ve vrcholových partiích Jezerní hory a v karech jezer se vyskytuje šumavská endemická forma střevlíka Oreonebria castanea sumavica. Faunisticky významnými druhy brouků jsou také například střevlíci Calathus micropterus, Carabus linnei, Trechus alpicola, nosatec Barypeithes araneiformis, mrchožrouti Aclypea souverbiei a Pteroloma forsstroemi, drabčíci Mycetophorus monticola a Anthophagus omalinusa tesaříci Evodinus clathratus a Judolia sexmaculata.

Fauna obratlovců je, kromě některých eurytopních živočichů, tvořena především typickými druhy horského jehličnatého lesa. Na území rezervace hnízdí tetřev hlušec (Tetrao urogallus), datlík tříprstý (Picoides tridactylus), kos horský (Turdus torquatus) a krkavec velký (Corvus corax). Celý prostor Jezerní hory je pravidelně navštěvován rysem ostrovidem (Lynx lynx).

Turistické a dopravní informace
Rezervace je celoročně volně přístupná po vyznačených stezkách pouze pěším turistům, jízda na kole je zde zakázána. Koupání v jezerech je přísně zakázáno.

Zajímavostí je vodní elektrárna, postavená v letech 1929-30 hluboko pod hrází Černého jezera. Byla první přečerpávající elektrárnou na území Československa. Původní zařízení elektrárny je doposud v provozu a je technickou památkou.

Nejbližší autobusová zastávka Železná Ruda-Špičák, nejbližší vlaková zastávka Špičák. Pokud zvolíte cestu automobilem, parkování je možné na blízkém parkovišti Špičácké sedlo.