Budoucnost Šumavy
Mnoho rozporného se dozvídáme o Šumavě, o jejím stavu, poslání a budoucnosti. Je to pochopitelné, protože celá oblast Šumavy je v popředí zájmu veřejnosti, neboť je to opravdová perla v zemích střední Evropy.
Šumava je součástí celého komplexu, který zasahuje do Bavorska a Rakouska. Právě proto se četné otázky týkají rozdílů v ochraně v různých částech pohoří, to znamená rozdílů akcí, které se dějí ve vztahu k životnímu prostředí na straně bavorské, rakouské a české.
Je třeba jednoznačně říci, že Národní park Šumava je z hlediska geologického, geomorfologického, klimatického a vegetačního naprosto odlišný od národního parku Bavorský les. Reliéf Bavorského lesa je strmý, je tam ještě spousta listnatých lesů, kdežto na naší straně máme ve výšce kolem tisíce metrů překrásné, tzv. šumavské pláně, nad něž čnějí vrcholky, které mají úplně jiné složení a po kterých je roztroušeno několik set různých mokřadů, zejména rašelinišť, která na straně bavorské chybějí. Bohužel velká část původních bučin se změnila na smrkové plantáže a nyní máme před sebou úkol tyto plantáže postupně vrátit směrem k bučinám, což je složitý ochranářský i technický úkol.
Celá problematika ochrany přírody na Šumavě je zkomplikovaná velmi razantními faktory, na kterých člověk dnes již nemá přímou účast, i když je částečně může ovlivnit. Například vichřice v minulosti vytvořily obrovské holiny, bezlesé plochy, které se pak spontánně vracely k poměrně jednotvárnému, dalo by se říci stejnověkému lesu. Také záplavy zkosily značné části cenných pobřežních lesů. Bohužel v závislosti na těchto faktorech se objevoval přemnožený kůrovec. A zde vznikl v minulosti mezi odborníky problém, zda se má kůrovec ponechat bez jakýchkoliv zásahů, či zda proti němu aktivně zasahovat.
V loňském roce proběhla na Šumavě ramsarská poradní mise, která prošla významné části národního parku a kontrolovala, zda v ochraně přírody nedochází k vážným chybám. Bylo konstatováno, že všechny postupy na Šumavě jsou velmi racionální a že správa Národního parku Šumava se opírá o poslední výsledky ekosystémového bádání. Lze si jen přát, aby celá chráněná oblast Šumava nadále prospívala, aby se zde zbytečně neplýtvalo silami a půtkami, které nejsou podstatné, abychom se brzy dočkali toho, že na Šumavě budou opět smíšené hvozdy, jako tomu bylo v původní přírodě.
