Bitva na Sommě: Největší hřbitov Velké války

16. srpen 2016

Spolu s Verdunem patří Somma k nejstrašnějších symbolům první světové války. V bitvě na Sommě padlo více než milion vojáků, do historie se ale zapsala také prvním použitím nové moderní zbraně – tanku.

Léto 1916 bylo mimořádně krvavé. Probíhala obří bitva o pevnostní systém kolem Verdunu, ruské jednotky vedené legendárním generálem Brusilovem zase útočily v mohutné ofenzivě na východní frontě. Schylovalo se však ještě k jedné obrovské válečné akci. Tou měl být soustředěný útok dohodových mocností vedený východně od francouzského města Amiens v povodí řeky Sommy.

Tentokrát to budou Britové

S tím, jak během jara verdunské bojiště polykalo více a více francouzských pluků, začalo být jasné, že hlavní tíha útoku na Sommě bude ležet na britských vojácích. Ti ale začali být teprve od nedávna odváděni podle zákona o všeobecné branné povinnosti a neměli dostatečný výcvik. Generál Haig se tedy datum zahájení ofenzivy snažil oddalovat, seč to jen šlo, zatímco jeho francouzští kolegové tlačili na co nejčasnější termín útoku. Argumentovali dosavadním větším nasazením svých vojsk a také potřebou úlevy u Verdunu.

Logo

Se svou pomocí přišli i Rusové, kteří se snažili s Francouzi a Brity své útoky koordinovat. Zejména Brusilovova ofenziva byla v tomto směru počinem vítaným.

Tady se bude válčit!

Peklo se mělo odehrávat v zhruba 70 kilometrů dlouhém oblouku od vesnic Hébuterne a Gommécourt přes obec Maricourt až po městěčko Lassigny. Fronta však byla nakonec podstatně užší. V severní části operovali Britové, od Maricourtu na jih pak Francouzi. Vesničky a městečka v oblasti byly vysídleny, k oblasti byly přivedeny desítky kilometrů železničních tratí a země byla rozryta sítí zákopů.

Němci byli na neštěstí pro Dohodu o připravované ofenzivě dokonale informováni a také se pečlivě připravili. Už z dřívějška měli v uvažované oblasti zbudovány dobré pevnostní systémy.

Krvavý šok na úvod

Bitva vypukla 24. června 1916, kdy začala britská a francouzská děla zasypávat německé pozice tisíci a tisíci dělostřeleckými granáty. Jedna z největších dělostřeleckých příprav, jaké kdy kdo poznal, trvala nepřetržitě sedm dní a sedm nocí. K obrovskému překvapení britské pěchoty ale nenadělala německé obraně zdaleka tolik škod, jak se předpokládalo. Když Britové 1. července vyrazili do útoku, čekal na ně připravený nepřítel a jeho kulomety.

Strany Dohody i Ústředních mocností používaly při bitvě všechny možné zbraně včetně děl

V první den ofenzívy v totálně rozbité krajině měli Britové šokujících dvacet tisíc padlých. Dalších skoro čtyřicet tisíc mužů bylo vyřazeno z boje. V následujících dnech se bojovalo stejně urputně a za stejně šílených ztrát. Britské zisky se ale počítaly na pár kilometrů a několik malých vesnic.

Logo

Německé obavy

Proti vojákům obou stran zasahovalo během července i počasí. Přicházely husté lijáky, které terén přetvářely na hory bahna a vody. Přesto se Francouzům v prvních dnech a týdnech ofenzivy vedlo o něco lépe. Stála proti nim také prořídlejší obrana, neboť Němci čekali hlavní útok od Britů. Ve francouzských řadách vynikaly koloniální jednotky Zuávů z Afriky, kterých se prý Němci obávali nejvíce.

Němci však zatím odolávali, byť jejich velitel generál Falkenhayn pomalu ztrácel půdu pod nohama. Nepřidala mu ani zatím úspěšná Brusilovova ofenziva na východní frontě. Své vojáky však posílal znovu a znovu do protiútoků a jako posily přivedl několik divizí původně určených k útokům na Verdun.

Věnec pro hrdinu

Logo

Charakter bitvy byl celé léto v podstatě stejný. Britské jednotky podnikaly útoky na německá postavení a po prudkých bojích a obrovských ztrátách z nich ukrajovaly jen pouhé metry. Němci se však nijak nevzdávali a vždy ustoupili jen o malý kousek do dalších připravených pozic.

Koncem srpna se již dostavovala únava a s nastalým podzimem přišly opět dlouhotrvající deště. Bojovalo se stále obtížněji. A to, i když se začaly používat zbraňové novinky jako pozorovací balony a stíhací a bombardovací letectvo. V rámci vzdušných bojů vynikala postava legendárního německého stíhače Oswalda Boelckeho. Jeho smrt 28. října 1916 dokonce uctili shozením věnce na německé linie i sami Britové.

Jedna zbraňová novinka však krvavou bitvu na Sommě proslavila ještě více.

Úsvit obrněných monster

15. září 1916 po sedmé hodině ranní a po třídenní dělostřelecké přípravě a složitých maskovacích manévrech vyrazily k útoku na německé pozice tanky. Bylo to poprvé v dějinách.

Pomalu jedoucí a střílející železná monstra nejprve u Němců vzbudila paniku, ale brzo se je naučili zneškodňovat. Vedle nízké rychlosti měly tanky slabiny v příliš zranitelném umístění nádrže benzínu, ve značné poruchovosti a špatné pohyblivosti. Železné pásy navíc neuměly překonávat hlubší trychtýře po vybuchlých granátech. Jako smrtící zbraň se v boji s nimi ukázala být děla malé ráže.

Celkem bylo tehdy nasazeno 36 tanků, jen dvanáct z nich ale zaznamenalo nějaký úspěch. Přesto čekala na novou zbraň velká budoucnost a do konce války tanky používali vedle Britů i Francouzi a Němci.

Stateční Kanaďané a poslední ofenziva

Po dalších těžkých dnech, které v říjnu ještě zostřovalo počasí, se Britové odhodlali k poslednímu velkému útoku. 11. Listopadu zaútočily severně od řeky Ancre kanadské jednotky a vedly si nad očekávání dobře. Kanaďany brzo podpořil celý 5. armádní sbor.

Kanadský dělostřelec v bitvě na Sommě v roce 1916

Ze začátku se Britům daří. Bojí se ale postoupit příliš dopředu a posily, které mají přijít v noci, se částečně ztratily a nedorazily. Britové však i tak měli i kvůli nepřesné dělostřelecké přípravě velmi těžké ztráty. Vše komplikovala i mlha. Ani tento listopadový útok se nakonec nezdařil.

Po polovině listopadu začalo mrznout a po zprávách o neúspěších na Blízkém východě stejně tak ochladlo i celkové odhodlání nové britské vlády liberála Davida Lloyda George. Ofenziva na Sommě byla zastavena.

Smutné prvenství

Konečný účet bitvy byl opět strašlivý. Britové vykázali 420 tisíc mrtvých, Francouzi 205 tisíc. Němci vyčíslili ztráty na skoro půl milionu padlých. Celkem se v některých pramenech dohromady uvádí 1 milion a tři sta tisíc mrtvých, což z bitvy činí nekrvavější střetnutí první světové války.

Územní zisk spojenců při tom činil nicotný prostor dlouhý deset a široký dvacet kilometrů…

autor: Václav Nájemník
Spustit audio