Begonie
Begonie, ve starší literatuře nazývané kysaly, jsou tradičními pokojovými rostlinami. Pěstovaly je již naše prababičky a neztratily nic ze svého půvabu ani dnes. Stále jsou to poměrně odolné a vděčné rostliny.
Begonie byly pojmenovány v 17. století na počest Michaela Begona, guvernéra St. Dominga. Bylo objeveno a popsáno na tisíc druhů tohoto rodu. Většina z nich pochází z tropických a subtropických oblastí Ameriky, Asie a Afriky. Jsou mezi nimi několikametroví obři i trpaslíci, kteří se vejdou do dětské dlaně. Některé jsou v kultuře téměř nezničitelné, jiné nelze bez skleníku vůbec pěstovat. Bylo vyšlechtěno kolem šesti set kultivarů a pěstuje se na dvě stě botanických druhů.
Kterou vybrat
Begonie královská (Begonia rex) vyniká bohatostí barev. Původní botanický druh, který byl nalezen v Assamu, bychom na trhu marně hledali. Prodávají se však četní kříženci s asijskými begoniemi. Listy jsou poměrně velké, u některých kultivarů dosahují až třiceti centimetrů délky. Při přesazení nesmíme rostlinu umístit hlouběji, protože by mohlo začít zahnívat srdéčko.
Begonia boweri je další často pěstovanou begonií. Původní druh pochází z Mexika. Velmi pěkné jsou světle zelené zřasené listy s černými nebo hnědými skvrnkami. Původní druh se prodává jen zřídka. Nejčastěji se pěstuje odrůda "Tiger", která má olivově zelené listy a světle zelené skvrny. Stonky a rubová strana listů jsou vínově červené. Zaléváme je vodou o pokojové teplotě a stanoviště by mělo být světlé, ale chráněné před přímým slunečním zářením.
Begonia corallina je keříčkovitá rostlina, která dorůstá větších rozměrů. Snáší však i silnější zpětný řez, a tak je možno ji tvarovat. Řez děláme nejlépe při přesazování. Během léta ji můžeme umístit i na polostinné místo venku. Zaléváme vlažnou vodou.