Alois Jirásek

Alois Jirásek ve Čtenářském deníku

F. L. Věk (MP3)
Filosofská historie (MP3)
Staré pověsti české (MP3)

Narodil se 23. srpna 1851 v Hronově. V jedenácti letech odešel „na handl“ do Broumova, kde chodil do německého gymnázia, pak přešel na české do Hradce Králové. Touha věnovat se výtvarnému umění zůstala nenaplněna. Rozhodl se pro bezpečnou dráhu středoškolského učitele – vystudoval historii a zeměpis na pražské univerzitě (1871–1874).

V roce 1874 nastoupil na gymnázium v Litomyšli. Žil pravidelným životem, věnoval se škole a literární tvorbě, o prázdninách navštěvoval místa, o kterých psal ve svých knihách. V roce 1888 byl přeložen do Prahy. Ač svým dílem vědomě spoluutvářel historické vědomí českého národa, politické ambice neměl.

Až roku 1917 podepsal manifest českých spisovatelů požadujících samostatnost a po vzniku Československa se stal senátorem. Politický život však i tak sledoval z povzdálí – z rodného Hronova. Zemřel 12. března 1930 v Praze.

Ve své literární tvorbě vycházel z koncepce dějin Františka Palackého. Historickou prózu pojímal jako monumentální malbu, jež zachycovala dramatické okamžiky života národa, přičemž zachytil důvěrně známou českou krajinu zalidněnou postavami s všedními starostmi, do nichž zasáhly velké dějiny.

Samotnému psaní předcházelo pečlivé studium pramenů a literatury, jež přetvářel v umělecký tvar. Vševědoucí vypravěč sice promlouval soudobou spisovnou češtinou, ale pro dosažení autentického účinku autor užíval i nářeční prvky (např. v Psohlavcích, 1886) a lexikální archaismy (např. ve Starých pověstech českých, 1894).

K prvním prózám našel podněty v krajině, jež mu byla blízká – ve Skalácích to bylo Náchodsko se svými zemitými sedláky (1875), ve Filozofské historii (1882) pak litomyšlští studenti v revolučním roce 1848.

Aby podal co nejširší výsek společenského dění, komponoval své dílo do rozsáhlých cyklů: Ve své husitské trilogii nejprve nalézá jeho prvopočátky za vlády Václava IV. (Mezi proudy 1–3, 1891), nechá jej vyvrcholit v bitvě na Vítkově v románu Proti všem (1894), v Bratrstvu (1–3, 1900–1909) pak sleduje jeho doznívání.

Ucelený obraz doby pobělohorské podal v románu Temno (1915). Době národního obrození je z rozsáhlých prací věnován F. L. Věk (1–5, 1890–1907) a románová kronika U nás (1–4, 1897–1904). Husitství obsáhl trilogií i v dramatu – Jan Hus (1911), Jan Žižka (1903), Jan Roháč (1908). Na pohádkové obrozenecké drama navázal Lucernou (1905), symbolickou hrou o vnitřní síle národa.

V díle Aloise Jiráska vrcholí obrozenecká tradice české literatury a zároveň jsou jím položeny základy moderní historické prózy. Jirásek vytvořil národní mýtus, jenž přes veškerou kritiku i zneužití komunistickou ideologií přetrval celé století.

Sledujte nás