Alexandrovci v Československém rozhlase - 1946, 1955, 1965
Mýlka je vyloučená, zvuk tohoto ansámblu je nezaměnitelný a navíc už desetiletí takřka identický. Původně Soubor rudoarmějské písně vystoupil poprvé v roce 1928 složený z osmi zpěváků, dvou tanečníků, harmonikáře a recitátora.
A postupně se tento oficiální soubor bývalé rudé armády Sovětského svazu rozrůstal a měnil názvy až k dnešnímu oficiálnímu Dvakrát řádem Rudého praporu vyznamenaný akademický soubor písní a tanců Ruské armády Alexandra Vasiljeviče Alexandrova, zkrátka Alexandrovci. Poprvé u nás vystoupili už v roce 1937, po Paříži to byla jejich druhá zahraniční cesta, Zdeněk Nejedlý se tehdy ve své recenzi doslova rozplýval nad jejich uměním. Podruhé to bylo v roce 1946 – a to byla naopak poslední cesta za hranice, kterou se svým souborem absolvoval zakladatel Alexandrov. Zpěvy Alexandrovců z toho roku vyšly nově i kompaktním disku, my si poslechneme Alexandrovovu zdravici posluchačům z června 1946.
Věděli jste, že autorem hudby k hymně sovětského svazu „Sojuz něrušimij“ je právě Alexandr Vasiljevič Alexandrov? Takto promluvil v Československém rozhlasu v červnu 1946, v červenci zemřel a soubor vzápětí včlenil jeho jméno do svého názvu. Dávno už neplatí, že repertoár tvoří ruské národní a politické budovatelské písně. Dnes už Alexandrovci zpívají i duchovní skladby, americké jazzové standardy a světové hity. V roce 1955, když u nás opět hostovali, samozřejmě o nějakém Ave Maria či jazzu nemohla být řeč, zněla Alexandrovova Píseň o Stalinovi nebo slavné Políčko, pole.
