Albert Pražák: Profesor literatury záškodníkem v rakouské armádě
V letošních květnových dnech jsme si stejně jako celý svět připomínali sedmdesát let od konce 2. světové války. V různých retrospektivách občas také zaznělo jméno významného českého filologa Alberta Pražáka. Zcela zaslouženě, protože tento uznávaný člen českých a slovenských vědeckých institucí hrál v pražských květnových dnech dějinnou úlohu. Jako předseda České národní rady, která se ustavila těsně před Pražským povstáním, dohodl s generálem Toussaintem německou kapitulaci a zabránil dalším masakrům na území našeho hlavního města. Albert Pražák měl ale za sebou i pestrou zkušenost z 1. světové války, kde působil v uniformě rakouského důstojníka čtyři roky.
Studium, doktorát a naštvaný pan domácí
Budoucí literární historik se narodil v roce 1880 v Chroustovicích na Chrudimsku v rodině zámeckého zahradníka. V Hradci Králové pak navštěvoval místní slavné klasické gymnázium, kde ho plně uchvátil svět literatury. Na Karlově univerzitě se zapsal na obor slovanská a germánská filologie a po své dizertaci na téma díla Jana Nerudy postupně učil na několika pražských středních školách. Bydlel tehdy ve Vršovicích, kde prý svým působením v Masarykově časopisu Čas popudil svého domácího tak, že jím byl těsně před válkou vyhozen z bytu. Prý určitě padne a paní jistě nebude moci byt udržet.
Místo docentury srbská fronta
Válka přišla pro Pražáka z čista jasna. Plánoval se právě habilitovat a konečně nastoupit vysněnou vědeckou dráhu. Zatím ho ale čekala armáda. Do bojů ale neodcházel jako řadový voják, nýbrž jako důstojník rakousko-uherské armády. Před svým odchodem na frontu se s ostatními šaržemi scházel v Obecním domě. Při setkáních však vládla nejistota. Zpívalo se sice Kde domov můj, ale také Hej Slované, což bylo vzhledem k tažení do Srbska a Ruska poněkud zvláštní. Budoucí profesor se ale už tehdy rozhodl, že bude pracovat proti Rakousku v československých zájmech.
Podezřelé konání rakouského důstojníka
Celý první válečný rok se Pražák pohyboval na srbské frontě. Podle svých vzpomínek se snažil Srbům pomáhat, kde to šlo, i když jsou tyto skutečnosti dnes těžko ověřitelné. Na podzim roku 1914 se prý v Železniku u Bělehradu sešel v jednom domku s přestrojeným srbským důstojníkem, s nímž rokoval o pohybech rakouských vojsk. Srbům prý prozrazoval rakouské záměry i při jiných příležitostech. Přispěl tak svým dílem k nezdaru rakouských vojsk na srbské frontě v prvním roce války. Stejným způsobem se Pražák snažil chovat i v bojích na východní frontě, kam byl převelen v roce 1915. Byl v té době již považován minimálně za nespolehlivého, a tak měl za trest putovat zpět na nejistou balkánskou půdu ke skadarské pevnosti.
Ze zákopů do služeb nové republiky
Válka však Pražáka zavedla místo k černohorské pevnosti do slovenských Košic. Město na Pražáka svým multikulturním charakterem silně zapůsobilo. Strávil v něm řadu měsíců. O Pražákových osudech v dalších letech války a v jejím závěru však mnoho známo není. Sám později jen vzpomínal, že se z něj během války stal přesvědčený čechoslovakista a že intenzivně přemýšlel, jak by mohl v poválečné republice osobně přispět k rozvoji kultury. K pracovnímu stolu prý po návratu z fronty sedal ještě v uniformě. Ihned nastoupil na ministerstvo školství nového státu a jeho zájem o slovenskou kulturu, který se za války ještě prohloubil, ho v roce 1921 přivedl na právě vzniklou Komenského univerzitu do Bratislavy. Během následujících let se Albert Pražák stal jednou z elitních postav československé vědy.