1. list Janův
Není typickým listem, protože mu chybí dopisový úvod i závěr. Tradičně býval za autora považován autor Janova evangelia, apoštol Jan Zebedeus, a za adresáty křesťanské obce v Malé Asii. Pokud to nebyl přímo on, musel to být někdo z tzv. janovského okruhu. Autor ujišťuje adresáty, že jim zvěstují pravého Krista a věčný život a vyzývá je, aby žili ve světle a v lásce, neboť i "Bůh je světlo" (1, 5) a "láska" (4, 8).
Autor nechce moralizovat, je si dobře vědom lidské hříšnosti a proto připomíná svým adresátům, že Ježíš Kristus je smírnou obětí za hříchy celého světa a tomu, kdo své hříchy vyzná, Bůh odpouští.
Hlavním tématem je láska k Bohu a k lidem. Láska je znakem nového života, a má se projevovat v praktickém životě (3, 16 - 18). Dále autor varuje před bludaři, kterými jsou zřejmě dokétističtí křesťané, na což by ukazovalo zdůraznění Krista, který přišel v těle (4, 2-4). Dokétismus (ř. dókein = zdát se) byl směr, který hlásal, že Kristus neměl ve skutečnosti tělo fyzické, ale pouze duchovní. Jeho utrpení na kříži tak bylo pouze zdánlivé. Známým se tento list stal i díky tzv. Comma Ioanneum, což je latinský text za 5, 7 podporující dogma o Trojjedinosti, který se objevil v latinských rukopisech a jako pozdní vsuvka je v moderních vydáních Nového zákona již vypouštěn.