Zemřel Henry Kissinger. Silné postavě amerických dějin bylo sto let. Poslechněte si, jak jeho rodina prchala už před nacisty

30. listopad 2023

Patřil mezi nejvýraznější ministry zahraničních věcí Spojených států amerických. Do USA přitom přicestoval až jako teenager v roce 1938, když jeho rodina prchala před nacisty. Zapsal se jako poradce a ministr zahraničních věcí republikánského prezidenta Richarda Nixona. Blýskl se třeba vyjednáváním o míru ve Vietnamu, navázáním diplomatických styků s Čínou i snahou o zmírnění napětí ve vztazích se Sovětským svazem.

Ostře kritizován je ovšem třeba za postup v souvislosti s podporou státního převratu v jihoamerickém Chille. 

Čtěte také

Henry, původně Heinz Alfred Kissinger, se narodil v severobavorském městě Fürth, ležícím v těsné blízkosti Norimberka, do židovské rodiny.

Kissingerův otec Louis se identifikoval spíš coby Němec, nástup nacistů k moci a zavádění protižidovských zákonů mu ale znemožnilo vykonávat učitelskou profesi a postupně v zemi vytvářelo čím dál méně bezpečné prostředí.

Proto se Kissingerovi rozhodli z Německa odejít. A zamířili do Spojených států. Jak ale upozorňuje komentátor Českého rozhlasu Jan Fingerland, dostat se do USA v druhé polovině 30. let nebylo nijak jednoduché.

Čtěte také

Po přistěhovalecké vlně převážně nemajetných židů z východní Evropy na přelomu století se totiž Spojené státy americké vybavily zákonem pro omezování imigrace.

Heinz, který žil ve Fürthu ve středostavovském bytě s pěti ložnicemi, se najednou ocitl s rodinou v malém bytečku v New Yorku; s bratrem Walterem nocovali v obývacím pokoji bez špetky soukromí. V rozhovoru z roku 2001 přiznal, že nechápe, jak to mohl vydržet. Tehdy o tom prý ale nepřemýšlel, nelitoval se a rozhodně nemůže souhlasit s tím, že by jako uprchlík nějak trpěl. Přestože musel pro přispění do rodinného rozpočtu začít pracovat v továrně a školu navštěvoval jen po večerech.

Američan Henry

Henry Kissinger, jak si začal ve své nové domovině říkat, získal americké občanství, a tak ještě před koncem druhé světové války narukoval do armády. Ke studiu politických věd na Harvardu byl přijat po návratu ze služby a na univerzitě zůstal dalších více než dvacet let.

Čtěte také

V průběhu té doby se také aktivně zapojoval jako konzultant v příslušných vládních agenturách. Během 60. let pak k politice přičichl jako poradce potenciálního kandidáta na prezidenta Nelsona Rockefellera. Po neúspěchu v primárkách roku 1968 ale slovo dalo slovo a Kissinger se stal jedním z nejbližších spolupracovníků Rockefellerova republikánského vyzyvatele, 37. amerického prezidenta Richarda Nixona. Jeho novou rolí v Bílém domě byla úloha poradce pro národní bezpečnost.

Prezidentství Richarda Nixona poznamenaly dvě velké mediální kauzy. První z nich byly Pentagon Papers, původně tajná zpráva amerického ministerstva obrany o nasazení ve vietnamské válce. Materiály dokládaly, že stát ohledně vietnamské války nebyl k občanům zrovna upřímný.

Čtěte také

Zveřejnění dokumentů v červnu 1971 v denících The New York Times a The Washington Post vzbudilo silnou vlnu odporu vůči dalšímu rukování amerických vojáků do vzdáleného konfliktu mezi Ho Či Minovým severem Vietnamu a Vietnamskou republikou na jihu. K úniku zprávy navíc došlo právě v době, kdy se Nixonova administrativa pokoušela navázat diplomatické styky s komunistickou Čínou.

Pro Nixona fatálnější byla aféra Watergate. Skandál se týkal pokusu o umístění odposlechů do sídla Demokratické strany, které posvětil samotný prezident a v důsledku kterého Nixon na post hlavy státu rezignoval.

Kissinger ve svých pamětech napsal, že „aféra Watergate nedovolila celkové naplnění všech vyhlídek, které se tehdy před námi otevřely nejen v rozvíjení americko-sovětských vztahů, ale obecněji v budování nové struktury mezinárodního řádu“. Kissinger, který už tehdy působil jako ministr zahraničních věcí, po Nixonově abdikaci pokračoval ve službách administrativy jeho nástupce Geralda Forda, a to až do dalších voleb v roce 1976. Pak vysokou politiku opustil.

Vyznavač realpolitik

To, co bývá Kissingerovi zvlášť vytýkáno, je až necitlivý pragmatismus, s jakým k praktické politice přistupoval, popisuje Jiří Pondělíček z Fakulty sociálních věd při Univerzitě Karlově s tím, že zhodnotit Kissingerův odkaz není úplně snadné.

Čtěte také

Jedna z posledních kontroverzí, které se Henry Kissinger dopustil, bylo jeho vyjádření k válce na Ukrajině na Světovém ekonomickém fóru v Davosu roku 2022, kde navrhl vrátit se ke stavu před zahájením únorové invaze ruských vojsk na Ukrajinu.

S dalším průběhem války nicméně názor změnil a podpořil vstup Ukrajiny do NATO, ačkoliv dříve dlouhodobě zastával názor, že by přijata být neměla a že právě nabídka členství bylo chybným rozhodnutím, které vztahy s Ruskem silně poškodila.

Od té doby se Kissinger vyjádřil k válce na Ukrajině ještě několikrát, například i v tom smyslu, že k vyjednávání o míru by mohlo dojít do konce roku 2022. Přiznal také, že obavy mu dělají vyostřené vztahy mezi Spojenými státy a Čínou. 

Jiří Dienstbier a Henry Kissinger
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.