Z boje o Istanbulskou úmluvu se stal střet progresivistů a konzervativců, kteří si vyřizují účty, shrnuje religionista Václavík

4. únor 2024

„Istanbulská úmluva je obětí a nástrojem něčeho, s čím až tak úplně nesouvisí. Jsou to nechvalně známé kulturní války,“ hodnotí religionista David Václavík nepřijetí Úmluvy Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí, resp. Istanbulskou úmluvu českým Senátem.

Václavík působí na Masarykově univerzitě Brno a na Technické univerzitě v Liberci. Tvrdí, že debata senátorů sklouzla jinam a hodně vedle.

Čtěte také

„Co považuji za možná to nejsmutnější, že jim vůbec nešlo o obsah dohody, kterou jsem si i já velmi podrobně přečetl, ale pracovalo se s argumenty, které se jí vlastně vůbec netýkají.“

„Proto říkat, že Istanbulská úmluva něco doplňuje, nahrazuje anebo že ji možná nepotřebujeme, protože už máme další funkční zákony, mi přijde jako omlouvání velmi ostré a ideologické diskuse,“ doplňuje religionista Václavík v debatě Vertikály.

Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí, známá jako Istanbulská úmluva vznikla v roce 2011 a Česko ji podepsalo v roce 2016. Loni v květnu ji přijal Evropský parlament. Úmluvu dosud ratifikovaly čtyři desítky zemí včetně jihoevropských katolických zemí nebo Balkánu. Ze zemí EU zatím kromě ČR neratifikovalo Slovensko, Bulharsko, Maďarsko, Litva a Lotyšsko.

„Je to velký příběh, ale musím dodat, že smutný. Ten smutek pramení z toho, že jsme potopili dokument ne kvůli jeho obsahu, ale z úplně jiných důvodů,“ myslí si.

Kulturní válka

Právnička obojího práva a teoložka Marie Kolářová připomíná, že i odpůrcům Istanbulské úmluvy většina obsahu nevadí, co je například problém, je prý vágně definovaný a snadno zneužitelný pojem gender.

„Tento pojem se stal kamenem úrazu proto, že se začal používat v kulturních válkách. V návaznosti na různé diskuse o změnách pohlaví, o fluidním pohlaví apod., ale to se vůbec netýká Istanbulské úmluvy. Ta sice používá pojem gender, ale čistě v poloze právní.“

Čtěte také

„Na začátku sice obsahuje definici genderu, ale ta je podle mne dostatečná,“ doplňuje právnička.

„Ale je to i otázka překladu, protože závazná forma pro Istanbulskou úmluvu je v angličtině a francouzštině, ne v češtině. Tady se vede debata, jak s tímto pojmem přesně naložit a jak ho přeložit v genderovém kontextu. O tom, že se útočí na ženu ne kvůli tomu, že má sekundární pohlavní znaky a že prostě vypadá jako žena, ale že domácí násilí je útokem na ženu v roli té ženy, což je asi přesnější.“

„Osobně to vnímám jako komplexnější pojem a vůbec mne to neruší. Nehledě na to, že jeden ze senátorů prohlásil, že úmluva nově zavádí do našeho právního řádu pojem ,gender‘ – ale ani tohle není pravda, protože je tam v různé formě už dávno.“

Boj o pojmy?

A svůj názor na pojem gender připojuje i religionista Václavík: „Stal se z toho klacek – z části je to tím, že se ten pojem opravdu těžce do češtiny překládá, navíc se používá v kontextech, které nedávají úplně smysl.“

Čtěte také

„Protože pokud chcete říct, že je nějaký orgán z hlediska zastoupení mužů a žen nevyvážený, tak by v češtině asi znělo divně, kdybychom řekli, že je pohlavně nevyvážený. Proto řekneme genderově nevyvážený.“

„Druhá věc je, že se z boje o úmluvu stal symbol střetů ,dvou světů‘. Zkratkovitě to můžeme nazvat střetem liberálních progresivistů na jedné straně a na té druhé konzervativců. Istanbulská úmluva se stala jejich hřištěm, kde si obě strany začaly vyřizovat účty. Bohužel, tak ale byla ,poslána k ledu‘,“ dodává Václavík.

Celou debatu Vertikály Evy Hůlkové najdete v audiozáznamu, poslechněte si víc.

autoři: Eva Hůlková , lup
Spustit audio

Související